 |
23.7.2011 84 km
Česká Kubice, Maxov, Černé jezero, Špičák sedlo, Gerlova huť, Nová Hůrka, Ždánidla, u Poledníku, Modrava
7,5 hod, průměrná rychlost 12 km/hod
Večer po dojezdu do Domažlic opět noční pizza, ráno skvělá vaječná omeleta. Odjezd vláčkem na hranici – Česká Kubice. Odjíždíme poklidnou krajinou, sem tam nějaké stavení, žluté obilí čeká na kombajny a konečně opoušíme asfalt. Rychlost klesá na terénní stupeň a Olga padá do bahnité louže na rovné cestě v polích, naštěstí je kousek odtud na hraničním přechodu WC s fukarem, pomocí kterého se osuší od vlhkosti, ale zbytky bahna si přiveze stejně až do Prahy. Po tomto zdržení už celkem plynule dojedeme stále po asfaltu/lesních panelových cestách (hraniční signálka) až k Černému jezeru.
 |
Tady začíná pravá turistická Šumava – spousta lidí, stánek se zmrzlinou, koloběžky, … všudypřítomným asfaltem sjedeme na Špičácké sedlo, oběd v předražené hospodě zaměřené na německé turisty a potom šplhání do kopce na Hofmanky. Od Ždánidel chvíli terén, stoupáme šotolinovou cestou/asfaltem kolem měsíční krajiny – I.zony národního parku, pahýly suchých stromů nás lemují z obou stran.
 |
Jezero Laka – sevřené mezi lesy, pravé místo k meditování, ticho a klid. Jemně prší – a diskuze, zda odbočit na Prášily nebo dojet na Modravu. Nakonec jedeme až na Modravu, majíce pocit, že těch 25 km dáme v pohodě. Prudký sjezd kolmicí dolů, kdy se kotouče kroutí pod náporem hydraulických brzd a jsme o 250 výškových metrů níže – Frantův most, možná poslední odbočka na Prášily. Stoupáme k Poledníku, chvíli po šotolinové cestě, to se ještě dá jet, proti nám jedou pláštěnkáři na trekingových kolech, cesta však se stane lesní a přes kameny se prudce zvyšuje stoupací gradient – tlačíme. Těsně před Poledníkem se z cesty stává i bažina a nakonec nahoře krásný výhled z 1305m n m. K Poledníku zbývá už jenom 10 výškových metrů. Nenecháme se zlákat, je již pozdě odpoledne a do Modravy ještě 8 km. Teď je to naštěstí po asfaltu, špalky na pneu hučí jako Niagarské vodopády a podél Roklanského potoka vymrzlí dojíždíme po rovinaté silničce k Modravě. Penzion je hned na kraji a je plný jak turistů, tak i kol. Z posledních sil věšíme své zablácené fully na poslední dva volné háky a po chvíli nadechnutí jdeme naproti na jídlo. Při zpáteční cestě přes kolárnu vidíme samá trekingová kola, jediný full Giant nám dělá rovnocennou společnost – ale majitel asi ještě neslezl z místního asfaltu, vše nablýskané a beze stopy bláta.
 |
24.7.2011 44 km
Modrava, Černá hora, prameny Vltavy, Bučina, Strážný, Mláka, Nové Údolí
průměrná rychlost 14 km/hod
Ráno snídaně v 8.00, nezvykle pozdě, ale dříve nešlo. Nasedáme a sedlo tlačí již na začátku a ztuhlé svaly jenom pomalu roztáčejí kola. Mírným stoupáním odjíždíme ještě ztichlou Modravou, zataženo, jako obvykle po asfaltu. Společnost nám dělají aktivisti – greenpísáci, kteří hlídkují pro dobro jejich pocitu, že chrání kůrovce a stromy před zlým ředitelem Stráským. Jsou ted kromě nás asi jedinými návštevníky lesa, bohužel se jednoho zeptáme, proč vlastně a pak máme problém utnout linku hovoru a málem nás uštípají mochničky. Stále stoupáme, opouštíme asfalt a šotolinou jedeme až nejvýše na Černou horu ( vrchol 1315, ale my jedeme jenom 1260) a lehkým sjezdem k pramenům Vltavy. Ty jsou sice ještě asi 0.5km, ale cesta zase stoupá a pak prudkým sjezdem již za deště k Bučině. Asfalt – všudypřítomný. Liják, průtrž mračen, schováváme se pod strom a ve chvilce, kdy se zdá, že déšt polevuje, odjíždíme přes Furík na Knížecí pláně -dojíždíme k narvané hospodě, kde po vstoupení někdo vznesl dotaz – ono venku prší ? – asi jsme vypadali jako vodníci. Po jídle a přestávce, hospoda se mezitím dále plní cyklisty, opět nasedáme za deště na kola. Pršet nepřestává, ještě lehké stoupání a pak dlouhý sjezd po asfaltu do další zastávky v rybárně ve Strážném. Déšt zesiluje a tak hledáme spojení, jak se vrátit – zima a promočení bez naděje na uschnutí se rozhodujeme se vrátit. Žhavíme mobily a rozhodujeme se jet už jen do Nového Údolí na vlak. Zase se snažíme vystihnout chvíli, kdy neprší a tak nasedáme na biky a po asfaltu jedeme směrem na Nové Údolí. Cesta sjiždí ze státní silnice a po překonání travnatého úseku, kde vysoká tráva ještě znovu promočí tretry, se vracíme na místní asfaltku. Táhlým stoupáním nás vede na dohled hranice (lehce poznáte, jak se obdělává na české straně a na německé, nejsou potřeba kolíky) a pak lehkým terénem po lesní šotolinové cestě sjíždíme poslední kilometry k železniční stanici. Ještě návštěva restaurace a pak honem na vlak – 4 vozy, jeden speciální na kola, má vymontovanou řadu sedadel a pásy pro upevnění kol. Vracíme se vlakem do Prahy a objednaný nocleh v Horni Plané rušíme. Motoráček jede do Budějovic 2 a půl hodiny, obkrouží Lipno, postupně přistupují další a další vodáci a kolisti. Vstřícná průvodčí nám cestou telefonem v pokladně v Českém Krumlově zařizuje povinnou rezervaci na kola, kterou potřebujeme na rychlík z Budějovic do Prahy a v Krumlově nám lístky donese, na přestup máme jen pár minut. Vlak už je tady úplně našlapaný a hrkotá se do Budějovic.
 |
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.