Tohle patří k cestě podél hranic na kole…
 |
| Přívoz v Hřensku |
18.6.2011 56 km
Hřensko, Mezní Louka, Na Tokáni, Zadní Doubice, Hinterhermsdorf, Mikulášovice, Šluknov
5,5 hodiny, průměrná rychlost 10,5 km/hod
 |
Ráno po 6 vyjíždíme v dešti, jen tak tak stihneme vlak do Děčína. Průvodčí není po ránu příliš dobře naložený, když dojedeme k vagónu, kam nám má naložit kola, chvíli nás ignoruje a už to vypadá, že vlak odjede bez nás. Nakonec se vrací a naštvaně otevírá asi před chvílí právě zavřené dveře, nechá si podat kola a za chvíli už se vlak rozjíždí. V kupé jsme sami, lůžková úprava, máme hodinu a půl na dospání.
 |
Po přestupu v Děčíně je třeba ve vlaku dokoupit jizdenku z hranic do Schöny, máváme na průvodčího tisícovkou, nemá nazpět a už se nestihne vrátit, ušetří se stovka, dobrá cena za asi 2×2 km po kolejích. Přívoz přes Labe v Hřensku, pro nás téměř exotika. V Hřensku samý Vietnamec, všude se platí za parkování, dole u Labe 30 Kč, ale u odbočky na Pravčickou bránu 150. Je pod mrakem, ale neprší, navzdory strašlivým předpovědím. Cesta mezi skalami rychle ubíhá. GPS dnes nefunguje, několikrát mám značné problémy s navigací, takže 2x bloudíme.
 |
Špatně odbočíme před rozcestím Na tokáni, vracíme se asi kilometr po zpevněné cestě a potom ještě i nad Hinterhermsdorfem. Tam je to horší, šplháme zpět půl hodiny chodeckou stezkou k rozhledně na Wiefbergu. To téměř nepřežije David, ale naštěstí jsme pak po žluté za chvíli v hospodě v Mikulášovicích. Cestu si pak zkrátíme a přes Knížecí za chvíli dojedeme po krásné cestě po loukách do Šluknova.
 |
Hotel Rosana je přímo na mistní pěší zóně, majitel Vietnamec, do telefonu se splete a tvrdí, ze nocleh bude stat 500 marek, dole čínská restaurace, malý pokoj se sprchovým koutem, záchod na chodbě. V noci toho moc nenaspíme, naši vietnamští ubytovatelé pořádají velkou oslavu a děti si hraji na schodech i v chodbě k pokojům, podaří se mi je vždy vyhnat jen na chvíli. Před půlnocí zasáhne David a je klid, ale možná i proto, že oslava končí.
19.6.2011 55 km
Šluknov, Rumburk, Varnsdorf, Dolní Světlá, Krompach,Luckendorf, Hrádek nad Nisou
4 hod 45 min, průměrná rychlost 11,5 km
 |
Ráno vyrážíme nejdříve do Teska a k benzínce dopumpovat kola. Rychle pak dojedeme do Varnsdorfu, kde snídáme v hotelu, úžasné. Potom stoupáme po modré z Dolního Podluží, potkáváme závodníky a zbytky jejich karbosnacků, z hřebene nádherný rozhled.
 |
 |
Přes Brazilku sjedeme do Dolní Světlé, kde se před deštěm schováme u saabistů Macháčků. Přes Korzovku se vracíme k hranici a sjíždíme do Lückendorfu. Trochu bloudíme. Centrum je plné, vypadá to jako trh, spoustu lidí je oblečeno v něčem podobném krojům. Proplétáme se mezi návštěvníky, na konci zjistíme, že značka je na druhé straně, takže musíme přes davy zase zpět. Dlouhé stoupání po asfaltu a potom táhlý krásný sjezd mokrým lesem až do Hrádku, zabahněná jsou kola i my.
 |
Na okraji Hrádku zjistíme, že zbývá 10 min do odjezdu vlaku, další jede za 2 hodiny. Sprintujeme na nádraží a vlak stihneme. V Praze jsme kolem 7, z Vršovic jedeme domů zase na kole. Kola jsou poté odbahněna, ale balkón naopak poněkud zabahněn.
5.7.2011 67 km
Moldava, Český Jiřetín, Mníšek, Hora Svaté Kateřiny, Kalek, Hora Svatého Šebestiána
Z Prahy odjíždíme ráno v 5.20 rychlíkem do Mostu, takže na nádraží prvním metrem ještě před pátou. V Moldavě vystupujeme po 9, drobně prší, mlha, zima, odhadem cca 10stC, v teplé Praze jsem si dnešní výlet představovala jinak, no jsme v horách, Krušných.
 |
Jedeme po loukách mírně do kopce a z kopce, se sluníčkem nádherný výlet, ale v mokru nic moc, brzy máme vodou nacucané tretry i pozadí. Brzy je poměrně teplo, takže hned neomrzám a jsem schopná jet dál. Obědváme jak je pro tento kraj typické, ve vietnamské restauraci pro německé zákazníky – vedle tržnice se sádrovými trpaslíky. Po obědě naštěstí přestane pršet, oteplí se a chvílemi dokonce svítí sluníčko. Většina cesty vede po krušnohorské magistrále, což je zde nějaká úchylka v podobě nikdy nekončícího asfaltu a rovných přímek od obzoru k obzoru. Míjíme Horu Svaté Kateřiny, Kalek, Načetín (krásná jména pro městečka, vesničky, kde život jde jiným tempem) až po hraniční přechod Reitzenhain.
 |
Od hranice jedeme pár km po silnici do penzionu, kolem supermarketu a benzinky pro Němce, pak míjíme velkou tržnici a ve vesnici nás vítá hned na kraji několik bordelů. V penzionu jsme jediní hosté, prázdné penziony a hotely jsou tady všude. Celý den funguje GPS, úžasné, konečně mohu zase jet podle vyklikané trasy. No taky bych ale měla připojit, že minule jsem za nefunkční GPS mohla já, při „úklidu“ adresářů jsem pravděpodobně smazala nahrané mapy. Na ráno dostáváme u večeře borůvkový koláč a hrnky s pytlíky čaje.
6.7.2011 50 km
Hora Svatého Šebestiána, Přísečnice, Kovářská, Boží Dar, Horní Blatná
Ráno vyjíždíme brzy (v 6.55) a chvíli si užíváme vyjímečně lesní cesty, ale po pár kilometrech dojedeme zase na krušnohorskou magistrálu a to znamená asfalt.
 |
Do 9 jsme v Kovářské, výborná snídaně v Hotelu Central. Pak trochu bloudíme v lese, dlouhé táhlé stoupání kolem Klínovce (asfalt, jak jinak, míjí nás silničáři v úžasném tempu) a jsme v Božím Daru. Chvíli odbočíme na lesní cesty a potom už je to po asfaltu jen kousek do Horní Blatné.
 |
Dáme si oběd, uschováme kola, abychom je nemuseli vozit do Prahy a čekáme na vlak. V Karlových Varech jsme vlakem za hodinu, ale trochu se komplikuje cesta autobusem do Prahy. Nemáme místenky, takže sedíme na zemi. Rádi vystoupíme už na Bílé Hoře a jedeme tramvají na Malostranskou na metro. V Praze vedro, možná o deset stupňů více než v horách.
9.7.2011 62 km
Horni Blatná, Bublava, Kraslice, Kámen, Plesná
4 hod 30 min, průměrná rychlost 14 km/hod
Tentokrát autem do Horní Blatné, Radek Hošek, který přijíždí busem ze Sokolova má mírné zpoždění. První překvapení je, že má nosič a brašny, ale nakonec se ukázalo, že ví co dělá a Krušné hory má celkem projetý a ví kudy kam. Zase se začíná asfaltem, krušnohorská magistrála… až do Bublavy, kde je první zastávka. Vidíme pozůstatky rozestavěného akvaparku, pro který však není voda, ale naše slavná poslanecká sněmovna na to přispěla z našich daní. Krátký oběd a sjezd po silnici do Kraslic, zde začíná poprchávat a morálka nás opouští. Naštěstí najdeme úkryt v kavárně. Po malé přestávce prudce stoupáme a opouštíme silnice a asfalt (hurááá, huráá).
 |
Chvílemi opět narazíme na magistrálu, ale plánování s mapou, průvodcem a třemi přechytralými účastníky výletu nakonec vede ke zkratkám, které jsou delší a náročnější, protože místy už dlouho nikdo nešel nebo ani nejel. Ale cesta je zábavnější, umožňuje nám přestávky, kdy studujeme průvodce, GPSku a vytistěnou mapu.. Nejlepší je to po německé straně hranice, kde se opravdu na kole moc nejezdí a stává se z toho opravdový bikový švih přes kaluže, stromy a blátivé močály… krásné louky, výhledy do krajiny, která nemá elektrické dráty a BTSky, jediné, co ruší, jsou na obzoru výmysly německých zelených a to větrníky, které se pomalu otáčejí a přispívají k pozitivní energetické bilanci CO2. Dojíždíme do městečka(??) Plesná, která je tak trochu typická pro místní oblast – jeden obchod s vietnamsky mluvícím majitelem a jedna fungující hospoda, kde jak se nakonec ukázalo i dobře vaří. Penzion je rodinný dům, zvenku ve stádiu rozestavěnosti, paní majitelka ho prodává a stěhuje se do Františkových Lázní.
10.7.2011 59 km
Plesná, Bad Brambach, Horní Pasek, Podhradí, Hranice, Trojmezí, Oberprex, Aš
4 hod 48 min, průměrná rychlost 12,32 km/hod
Ráno odjezd v 7 směrem do Germanie – Bad Brambach. Dost tristní pohled, jaký je to rozdíl po překonání hranice – uklizeno, čisto, upraveno. Lázenským městečkem zase zpátky do Česka a pustou krajinou, kde narazíme na informační tabule, že tam stávala vesnice o 200 obyvatelích, buď byly odsunuti po válce nebo přemístěni v rámci zabrání území armádou, smutné čtení. Zase chvílemi po asfaltu a terénem až do městečka Hranice, což je nejzápadnější osídlená oblast našeho milovaného Česka. Krátký oběd v hospodě s Viet-Min a pokračujeme na Trojmezí, kde se potkávají hranice Saska, Bavorska a Česka. Toto místo jest uprostřed potoka a z každé strany hraniční kámen s označením C a DB a DS.
 |
Pojímáme nápad, že po německé straně to bude pěknější a bez mapy se pouštíme. Zpočátku po asfaltu, zastávka u vesnického stavení, kde provozují i kavárnu Gasthaus zur Linde s velmi přijemnou paní, Radek se s ní dává do hovoru a po chvíli jí poskytuje prostřednictvím svojí maminky recept na české koláče…
 |
Bloudíme, nemáme mapu a tak se kruhem vracíme na asfaltovou silnici. Nevíme přesně, kam jedeme, pak ale nalezneme ztracenou „grune grenze“ cestu kolem hranic a přibližujeme se do Česka, pokud takto můžeme nazývat Sudety. Po Mostě Evropy se vracíme na české území a loukou přijíždíme na signálku, v poledním vedru je nemilosrdná, nedbaje vrstenic, klidně ji nekreslili jako čáru v mapě, stoupání a mouchy.
 |
Aš, zde logistická chyba, necháváme si ujet vlak a místo toho hledáme hospodu, což se ukazuje jako problém, nakonec italská kuchyně u radnice, trochu s nerudnou obsluhou. Zde googlujeme a zklamání, další vlak jede až za 2h a tak se dostáváme do časové tísně s vyzvednutím auta a tak … Odjezd do Sokolova, pak podél Ohře do Citic, Radek nás pak odváží k autu.
16.7.2011 67 km
Česká Kubice, Lísková, Hammer, Rybník, Pod Pleší, Železná, Rozvadov, Nové Domky
5 hod 44 min, prům. rychlost 11,65 km/hod
Spím v Domažlicích, ráno jedu vlakem do České Kubice. Stoupání kolem Čerchova, krátký úsek v terénu s bahýnkem, sjezd k Lískové, zkratka Bavorskem. Před Švarcavou měním trasu, původně jsem chtěla jet Bavorskem. Jedu ale na oběd do Rybníka a potom po červené až do Rozvadova.
 |
Střídá se asfalt a zpevněné cesty, zajížďka k benzínce u dálnice pro noviny, pak stoupání, kousek v terénu a jsem u penzionu, dřevěný domek stojí na kopci v lese, naproti je oploceny objekt výchovného ústavu. Čeká mě teplá večeře a potom čerstvě umixované melounové pyré s broskví, dost zajímavá chuť.
 |
17.7.2011 92 km
Nové Domky, Ostrůvek, Pavlova huť, U Špačků, Mýtina, Hrozňatov, Pomezí nad Ohří, Aš
 |
Ráno vyrážím už po 6, cesta po signálkách rychle ubíhá. Velké zklamání – U Špačků není hospoda, ale jen rozcestí v lese. Celý den jen les a úmorná stoupání na signálkách, jedu jen na tyčinky v batohu a maliny.
 |
V Pomezí jedu kolem vlakové zastávky, vážně uvažuji o tom, že počkám na vlak. V Aši mi moje vyklikaná trasa končí u jiného nádraží, nenapadlo mě, že tu jsou dvě. Z posledních sil hledám cestu k „malému“ nádraží, z kterého jsme odjížděli minulý týden. Problém s místem pro kolo, vlak přes Plzeň má plno, nakonec musím jet rychlíkem přes Ústí, kupuji prý poslední volnou místenku na kolo. V kupé sedí upovídaný starý pán, bývalý horník, jede do Karviné, sním mu celý sáček nakrájených jablek, které dostal na cestu od manželky. Pak nastoupí cikánská rodina se čtyřmi malými dětmi, mají hlad a žízeň, projíždí vozík s bufetem, otec koupí pro celou rodinu plechovku piva a brambůrky.
 |
23.7.2011 84 km
Česká Kubice, Maxov, Černé jezero, Špičák sedlo, Gerlova huť, Nová Hůrka, Ždánidla, u Poledníku, Modrava
7,5 hod, průměrná rychlost 12 km/hod
Večer po dojezdu do Domažlic opět noční pizza, ráno skvělá vaječná omeleta. Odjezd vláčkem na hranici – Česká Kubice. Odjíždíme poklidnou krajinou, sem tam nějaké stavení, žluté obilí čeká na kombajny a konečně opoušíme asfalt. Rychlost klesá na terénní stupeň a Olga padá do bahnité louže na rovné cestě v polích, naštěstí je kousek odtud na hraničním přechodu WC s fukarem, pomocí kterého se osuší od vlhkosti, ale zbytky bahna si přiveze stejně až do Prahy. Po tomto zdržení už celkem plynule dojedeme stále po asfaltu/lesních panelových cestách (hraniční signálka) až k Černému jezeru.
 |
Tady začíná turistická Šumava – spousta lidí, stánek se zmrzlinou, koloběžky, … všudypřítomným asfaltem sjedeme na Špičácké sedlo, oběd v předražené hospodě zaměřené na německé turisty a potom šplhání do kopce na Hofmanky. Od Ždánidel chvíli terén, stoupáme šotolinovou cestou/asfaltem kolem měsíční krajiny – I.zony národního parku, pahýly suchých stromů nás lemují z obou stran.
 |
Jezero Laka – sevřené mezi lesy, pravé místo k meditování, ticho a klid. Zase jemně prší – a diskuze, zda odbočit na Prášily nebo dojet na Modravu. Nakonec jedeme až na Modravu, majíce pocit, že těch 25 km dáme v pohodě. Prudký sjezd kolmicí dolů, kdy se kotouče kroutí pod náporem hydraulických brzd a jsme o 250 výškových metrů níže – Frantův most, možná poslední odbočka na Prášily. Stoupáme k Poledníku, chvíli po šotolinové cestě, to se ještě dá jet, proti nám jedou pláštěnkáři na trekingových kolech, cesta však se stane lesní a přes kameny se prudce zvyšuje stoupací gradient – tlačíme. Těsně před Poledníkem se z cesty stává i bažina a nakonec nahoře krásný výhled z 1305m n m. K Poledníku zbývá už jenom 10 výškových metrů. Nenecháme se zlákat, je již pozdě odpoledne a do Modravy ještě 8 km. Teď je to naštěstí po asfaltu, špalky na pneu hučí jako Niagarské vodopády a podél Roklanského potoka vymrzlí dojíždíme po rovinaté silničce k Modravě. Penzion je hned na kraji a je plný jak turistů, tak i kol. Z posledních sil věšíme své zablácené fully na poslední dva volné háky a po chvíli nadechnutí jdeme naproti na jídlo. Při zpáteční cestě přes kolárnu vidíme samá trekingová kola, jediný full Giant nám dělá rovnocennou společnost – ale majitel asi ještě neslezl z místního asfaltu, vše nablýskané a beze stopy bláta.
 |
24.7.2011 44 km
Modrava, Černá hora, prameny Vltavy, Bučina, Strážný, Mláka, Nové Údolí
průměrná rychlost 14 km/hod
Ráno snídaně v 8.00, nezvykle pozdě, ale dříve nešlo. Nasedáme a sedlo tlačí již na začátku a ztuhlé svaly jenom pomalu roztáčejí kola. Mírným stoupáním odjíždíme ještě ztichlou Modravou, zataženo, jako obvykle po asfaltu. Společnost nám dělají aktivisti – greenpísáci, kteří hlídkují pro dobro jejich pocitu, že chrání kůrovce a stromy před zlým ředitelem Stráským. Jsou ted kromě nás asi jedinými návštevníky lesa, bohužel se jednoho zeptáme, proč vlastně a pak máme problém utnout linku hovoru a málem nás uštípají mochničky. Stále stoupáme, opouštíme asfalt a šotolinou jedeme až nejvýše na Černou horu ( vrchol 1315, ale my jedeme jenom 1260) a lehkým sjezdem k pramenům Vltavy. Ty jsou sice ještě asi 0.5km, ale cesta zase stoupá a pak prudkým sjezdem již za deště k Bučině. Asfalt – všudypřítomný. Liják, průtrž mračen, schováváme se pod strom a ve chvilce, kdy se zdá, že déšt polevuje, odjíždíme přes Furík na Knížecí pláně -dojíždíme k narvané hospodě, kde po vstoupení někdo vznesl dotaz – ono venku prší ? – asi jsme vypadali jako vodníci. Po jídle a přestávce, hospoda se mezitím dále plní cyklisty, opět nasedáme za deště na kola. Pršet nepřestává, ještě lehké stoupání a pak dlouhý sjezd po asfaltu do další zastávky v rybárně ve Strážném. Déšt zesiluje a tak hledáme spojení, jak se vrátit – zima a promočení bez naděje na uschnutí se rozhodujeme se vrátit. Žhavíme mobily a rozhodujeme se jet už jen do Nového Údolí na vlak. Zase se snažíme vystihnout chvíli, kdy neprší a tak nasedáme na biky a po asfaltu jedeme směrem na Nové Údolí. Cesta sjiždí ze státní silnice a po překonání travnatého úseku, kde vysoká tráva ještě znovu promočí tretry, se vracíme na místní asfaltku. Táhlým stoupáním nás vede na dohled hranice (lehce poznáte, jak se obdělává na české straně a na německé, nejsou potřeba kolíky) a pak lehkým terénem po lesní šotolinové cestě sjíždíme poslední kilometry k železniční stanici. Ještě návštěva restaurace a pak honem na vlak – 4 vozy, jeden speciální na kola, má vymontovanou řadu sedadel a pásy pro upevnění kol. Vracíme se vlakem do Prahy a objednaný nocleh v Horni Plané rušíme. Motoráček jede do Budějovic 2 a půl hodiny, obkrouží Lipno, postupně přistupují další a další vodáci a kolisti. Vstřícná průvodčí nám cestou telefonem v pokladně v Českém Krumlově zařizuje povinnou rezervaci na kola, kterou potřebujeme na rychlík z Budějovic do Prahy a v Krumlově nám lístky donese, na přestup máme jen pár minut. Vlak už je tady úplně našlapaný a hrkotá se do Budějovic.
 |
Poslední díl putování Olgy kolem hranic naší rodné země….
13.8.2011 70 km
Moldava, Cinovec, Komáří hůrka, Adolfov, Petrovice, Ostrov, Waldhof, Schona
5 hod 15 min
průměrná rychlost 13.15 km/hod
Aladinova předpověd ukazovala vydatné srážky, přesto je potřeba vyrazit na kolo a tak dojet poslední chybějící díl. Už přes noc prší a i ranní předpověd nevěští nic dobrého – přívalový déšt a chladno – na to že je polovina srpna, nic moc.
Ráno vyjíždíme již vyzkoušeným vlakem v 5.20, tzn. prvním metrem 4.48 ze Strašnické. Ve vlaku v Bílině dělá problém nepřizpůsobivý občan (é), kteří nemají jízdenku a snaží se přesvědčit průvodčí, že ji nemusí ukazovat. Nechce vystoupit z vlaku i když je vykázán průvodčí. Nejdříve nadává jako špaček a poté vzteky alespoň rozbije sklo ve dveřích, když už vlak jede. Přestupujeme v Mostě, původní souprava dvou motoráku se zmenší na jeden, protože u druhého se zaseklo táhlo ovládání motoru, nádražáci to jsou schopni vyřešit odpojením jednoho vozu, stejně se všichni vlezeme do jednoho, je zima a poprchává. Na Moldavě s námi vystupují s koly tři kluci z Mostu, jedou také do Hřenska. Radí jet po modré do Německa, necháme si poradit a jedeme s nimi.
Drobně prší už na Moldavě, ale než dojedeme na Cínovec, kde se vracíme zpátky na české území, leje jako z konve, jsme celí mokří a kdyby s námi nejeli naši mlaďoši, dávno to vzdáme. Vypadají ale odhodlaně, tak se jim snažíme stačit a v prudkém dešti šlapeme dál. První přestávka na Komáří vížce a poněkud zamlžený výhled na Teplice, to již déšt se mění v mrholení a tak to vypadá nadějněji.
 |
Z Komáří hůrky krátkým sjezdem po loukách a cesta střídá asfalt a polní cestu. Podjíždíme dálnici, jedeme po loukách směrem k Petrovicím. Na pastvině musíme projet stádem krav, vypadají velice odhodlaně a uhýbají v poslední chvíli. Obědváme pod letadlem v Petrovicích. Během oběda přestává pršet a odpoledne už teplo a jen několikrát krátká přeprška. Stoupáme lesem, krátký sjezd do Rájce, zase nahoru a náročný sjezdem do Ostrova. Z Ostrova, kde se ztratil jeden člen výpravy pokračuje cesta ro Němec, a pak podél hranic po šotolinových cestách, které střídají asfaltky se dostáváme směrem k Schone. Cestou na skalách zahlédneme orla bělohlavého. Do Schony a k přívozu do Hřenska dojíždí hlavní skupina kolem půl šesté, kluci přejíždí přívozem na druhou stranu a pokračují přes Hřensko dále. Do Mostu se vracejí až další den. Odpadlík dorazí asi o necelou hodinu později, za dvě hodiny jsme vlakem zpátky v Praze.
Tak hotovo, cíle dosaženo, po 2288km a 41 dnech se pomyslné cesty po hranicích spojily a Olga objela celou naši republiku. Velký úspěch, spousta vůle a vytrvalosti. (jedno kolo, 2 pumpičky a 3 duše :-))
Jaké budou další cíle?
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.