23. září 2023

Můj téměř každoroční MTB šleh z Liberce přes Ještěd a ralskou pustinu na Bezděz jsem letos k mé velké radosti absolvoval ve společnosti pár lidí a nikoli sám. Podmínky byly (v porovnání s jinými roky) téměř ideální, i když zprvu na Ještědu bylo lehce slizko z deště předchozí noci.

Vyrazili jsme vlakem ráno z Prahy, Pavla, David, Libor a já, cestou se přidal Vojta. Od doby, co vlakové spojení převzala Arriva to docela frčí a v Liberci jsme skoro o hodinu a půl dřív, než kodrcáky národního dopravce. Následuje poměrně nudný výjezd Libercem do Horního Hanychova, který si někteří jedinci (proč to neprásknout, byl to David) zjednodušují tramvají. No, dobré vědět, že je taková možnost. Následuje výjezd lanovkou na Černý vrh a následný výplaz na Ještěd. Výhledy jsou jako vždy letecké, i když dnes je to tak trochu peep-show. Polífka, káva a úžasné linecké hvězdičky od Pavly. Začíná být kosa, tak vzhůru dolů, nejlepší část trasy, ještědký downhill do Osečné.

Začíná to těžkou kamenitou pasáží po červené, kterou nedal úplně každý, ale každý ji aspoň kousek dal. Dál se to zklidňuje, i když dnes jsou některé kořenové pasáže trochu záludné. Obdivuju Vojtovu schopnost přejet většinu technických pasáží na totálně hladkých pláštích; i když Maxxis je prostě Maxxis. Les se občas rozestupuje a nabízejí se úchvatné scenérie Lužických hor.

Každý kopec ale naneštěstí jednou skončí a tak je tu Osečná. Nezdržujeme se jídlem, ostatně zdá se, že letos je zase ten rok, kdy místní nabídka gastronomických zážitků je omezená. Pokračujeme po žluté, následuje výjezd/výtlak k Čertově stěně a odtud se houpeme po modré borovicovými lesy k Vystrkovu a dál po silničce (Vojta: Hurá). Pak sjezd/snoz cestou/pěšinou/větvemi/chroštím/bahnem do kouzelného údolí Zábrdky. Napojujeme se na hlavní magistrálu ralského újezdu.

Vojta je ve svém revíru, tak se ujímá vedení. Nekompromisně nás táhne po asfaltkách, děsně to utíká! Prdel mě začíná bolet právě když projíždíme Ralskem. Zvláštní místo. Myslím to Ralsko. Vybydlené paneláky po rusácích, do těch opravených sem uklidili ty, co jinde nechtějí. Říkám si, jestli by jim nebylo líp v maringotkách; tady jediným kulturním zařízením je služebna Městské policie.

Ještě kousek a jsme na hradčanském letišti. Netušil jsem, že na motorkách se dá jezdit tak daleko po zadní, tady se ale jinak jezdit asi nesmí. Pokračujeme k rybníkům, voda ale nějak neláká a asi na to ani není čas. Sluncem zalitá hráz lemovaná stromořadím. A pak už ty nekonečné písčité cesty borovým lesem, tak jako vždy tady před Bezdězem trochu agónie vzhledem ke kilometrům v nohách a ubývajícímu cukru v krvi.

Vojta se odpojuje, ještě mu zbývá kus cesty zpět k autu v Mnichově Hradišti. A my zbylí se vydáváme na poslední útrpný výjezd na Bezděz. Naštěstí každý kopec jednou skončí, a tak se ve zdraví dočkáme pivka a pozdního oběda / brzké večeře U Vejra. A pak už jen nezmrznout na silničním sjezdu na nádraží. Garmin ukazuje pěkných 60km.

Zbytek by byl jen příjemně lehce únavná cesta vlakem do Prahy, kdyby nám to nezpestřila výluka, zrušený spoj, odklon přes Nymburk a noční jízda před Prahu kvůli výluce v metru.

Byl to moc fajn výlet. Tlačení a případné nesení kola k MTB patří.