Výlet do Dolomit, 18.8.2008

Zdroj 2008_Dolomity

Rodinného výletu do Dolomit se zůčastnili: Vojtěch, Barborine, Zuzanka, Eva, Hanuš a david

Den první :

po komplikacích s nabalovaním a pichnutím/proražením kola na Saabu od hanuše komplikovane odjíždíme do Plzně, kde si půjčujeme auto. Dále pokračujeme přes Mnichov , GaPa, Brenner do Dobbiaco/Toblach, kde o půl páte přijíždíme a na chvíli usínáme. Ráno jedeme nakoupit a pokračujeme na Lago di Missurina (http://maps.google.com/maps?f=q&hl=cs&geocode=&q=Lago+Misurina&sll=46.537019,12.138476&sspn=0.014318,0.038624&ie=UTF8&ll=46.587417,12.259197&spn=0.058397,0.14677&z=13) , kde posnídáme, a pak dále na Rif. Auronzo , pod Tre cime  Lavaredo. Zde se nabalíme na výlet a pokračujeme směrem na východ po velmi frekventované ceste směrem na sedlo XX , a pak dále doprava na rif.  Bülleiljoch a na zajištěnou  cestu Forcola di Lagii  na Patenkofler 2746m. na vrchol nevystoupíme, protože je uź pozdní odpoledne a jdeme relativně pomalu. Proto pokračujeme dále  po zajištěné cestě, kterí vede jižním úbočím Paterkofleru a dovede nás i krátkými tunely až na sedlo

table style=“width:auto;“>

Paternsattel a z ní je to už kousek na rif. Lavaredo Stále spěcháme,  potřebujeme ještě dojet do Cortiny a najít ubytovaní. V Cortíně po chvíli zmatků v informačním  centru (první dotaz byl na Casa Tua, bohužel je zrušená a místo ní je velké staveniště), kde nás poslali do hotelu, a nežli jsem tam dosli (10 minut), tak ho obsadili,  a tak d  po druhé návštěvě info centra trváme na tom, aby nám rezervovali alespon na pul hodiny = tak nakonec končíme v hotelu Regina, kde je trochu nafoukaný a divný personál. Ale po zkušenostech, kde je obtížné najít jakékoliv ubytování jsem rádi za toto. Večer ještě návšteva pizzerie na náměstí u pošty, již známé to místo, ale dobré jídlo a pak zpátky do hotelu,  usínáme velmi rychle.

Zdroj 2008_Dolomity

Den druhý

ráno nevěští nic dobrého, zataženo a předpověd ukazuje místy déšt. Přesto neváháme a jdeme na výlet  Cristallo, autem na sedlo Tre Croci

Zdroj 2008_Dolomity

( http://maps.google.com/maps?f=q&hl=cs&geocode=&q=Cortina,+Italy&sll=42.331012,12.088223&sspn=0.062817,0.14677&ie=UTF8&ll=46.556175,12.200511&spn=0.014608,0.036693&z=15) dále lanovkou z Tre Croci  až na rif Lorenzi – 2898, a  pokračujeme po via ferrata Marino Bianchi,(http://www.adrex.cz/ferraty-a-klettersteigy/via-ferrata-marino-bianchi.html) cesta vede ostře  po hřebeni, je pěkně zajištěná a místy kolmo vzhůru po žebřících, ktere již mají něco za sebou (několik prasklin) až na Cristallo Mezzo 3154, Počasí nám moc nepřeje, fouká, je mlha a stále se zhoršuje, při zpáteční cestě začíná pršet a taky kroupy. Tím se postup ještě zpomaluje a dlouho nám trvá cesta k chatě, kde naštěstí mají pro nás připravenou horkou čokoládu a štrudl. Mokří a trochu zmrzlí  lanovkou jedeme dolů (postavena k olympijským hrám v roce 1956)   po nezbytné hygieně  procházka  po městě, mnoho lidí a divný obchody.  zkoumání karabin v obchodu, jaké mají byt a jaká zatím nemáme = musíme někdy zakoupit, aby výbava byla kompletní

Den třetí

Odjezd z Cortiny. KONEČNĚ pryč z divného hotelu….. Jedeme do Arabby , tmáme rochu komplikace se stylem řízení dědy,  neumí udržet stabilní rychlost a stále zpomaluje a zrychuje,…. Zuzce je  špatne a tak trochu blinkáme .. příjezd do Arabby, najití ubytování je dílem okamžiku, uplně jiný přístup nežli v Cortině, pak  odjezd kabinkovou lanovkou na rif. Porto Vescovo a pak nástup na ferratu dela Trincee (http://www.voltek.cz/dolomity/masivy/marmolada/f-trincee_popis.htm), kde nás čeká na začátku ostrý nástup kolmo vzhůru… po poćátečních komplikacích s překonání prvních metrů  pomalu pokračuje velmi vzdušnou ferattou po ostrém hřebeni La Mesola 2727.. Hanušan  s Evou se odděluje a odchází , aby odjeli a naše výprava pomalu sestupuje k lanovce a zpátku na hotel Royal. Po nezbytných očistách, kde jsme nakonec zabrali dva pokoje , jdeme so recepce se zeptat na wifi, pán je velmi ochotný ale má wifi pouze týden a tak nás pouštíke svému počítači,kde po nalogování se na router zjistujeme heslo na WEP/WPA, které nám samozrějmě nefunguje. po dalších pokusech, znovu nastavení routeru a opsání všech dostupných hesel nakonec se  B  podařilo zadat správně a začína funovat připojení.

Cesta jako do města , stejně tady nic není, potkáváme slovenu v Cafeterii, a tam nám ukáže, kam máme jít na večeři.  Ještě návšteva obchodu, nákup rukavic na feraty, bohužel se vracíme, abychom měli správnou velikost 🙂  ….. a večer pizzeria.

Den čtvrtý…

Volíme po včerejší černé ferattě raději méně obtížnou cestu, tentokráte červená. Po snídaní se přepravujeme autem z dočasného působiště v Arabbě do městečka Corvara a tam dvěmi lanovkami až na náhorní plošinu Vallon 2553m.  dále pokračujeme po náhorní plošine až na kolmý nástup na ferattu Boeseekofel alias Piz du Lec(h) 2827 (http://www.voltek.cz/dolomity/masivy/sella/f-boeseekofel_ferrata.htm).
table style=“width:auto;“>

Cesta je vedena vzdušně, je však pěkně zajištěna a vede nádherným terénem a kdybychom nebyli v mlze tak určitě se nám ukažou výhledy na Piz Boe 3152 a na Pisciadu 2985. Po překonání strných výšvihů a několika lavic s pomocnými žebříky se dostanema na plochý vrchol a pěší chůzí ho dostihneme. Chvílemi se nám protrhají mraky a tak vidíme pod Piz Boe konečnou stanici lanovky a chatu Bamberger, od které se vydávají houfy turistů na pochod.
table style=“width:auto;“>

Sestupujeme dolů a já po konzultaci s mapou ukazuji špatný směr a tak sestoupíme do špatného údolí, ze kterého náročnou cestou se vracíme zpět na cestu, po krátkém sestupu zajištěnou cestou jsme konečně na tom správném rozcestí a a sestupujeme k lanovce úzkou šterbinou, místy zajištěnou a jsme rádi, že vše dopadlo dobře a máme výlet za sebou. Večer odcházíme na jídlo a po velkjé diskuzi, proč nejdeme do te samé = již vyzkoušené pizeerie nakonec přemlouváme dědu, abychom navštívili jinou. Velká restaourace se zahrádkou venku, má i podzemní patro a velmi dobře vaří = tj nakonec i slova uznání, že tady mají lepší pizzu a i lepší víno.

Den pátý = den odjezdu

Ráno vstáváme v 7, o půl osme již na snídaní a odjížíme na cestu do Trevisa a pak dále posádka Saaba pokračuje do Trogiru. Cesta k dálnici je jenom 50km, ale trvá nám přes hodinu, pak dalších 90km je už skoro sranda, 40 min . Dle navigace odbočuji na sjezdu na Treviso, a cestu nám to ukazuje skoro přes celé město, měl jsem odbočit až na jižním sjezdu, ale nebyl jsem si jist zda tam existuje, protože jsem nemel aktualní italskou mapu a zbytek posádky pospával… Odlétám do Prahy a hlavní výprava pokračuje směrem na Terst, Zadar a Split.