Jarní (počasím skoro letní) tradiční sešlost na Velikonoce se konala v okolí tajemného Blaníka, ve vesničce Světlá. No není to vesnice, spíše taková samota, kde asi už lidi skoro nebydlí a jezdí tam jenom Pražáci na chalupy a rekreanti na Šubínovic statek.

Zdroj Velikonoce


Na základě podzimních zkušeností s penzionem Blaník, který je kousek pod Blaníkem, jsme lidovým hlasováním rozhodli, že Velikonoce nebudou jako tradičně ve Žlebu, kam bychom si museli brát běžky, ale že zkusíme jejich rodinný statek, který přebudovali na pension. Statek se nachází ve vesnici Světlá, kousek od Louňovic, je velmi pěkně upraven na 4(možná i 5) apartmánů s kuchyněmi, (i myčka) plus samostatné pokoje s koupelnami.  Akce se zúčastnili Blažkovic rodina v plném počtu, Janouškovi, KnopKostkovic a Šleglovic rodina i s Míšou. příjezd byl dohodnut na čtvrtek, neboť naši teenageři měli prázdniny. Po příjezdu první skupiny KK+Jan jsme podnikli první zahřívací výlet do Hrazené Lhoty za účelem návštěvy Jendy, olgy to strýce, kteroužto cestu jsme již měli naučenou z podzimka.  Tentokráte jsem se snažil vynechat asflatové pasáže, které jsme musel minule absolvovat pod vedením Miloše a tak jsme se pěkně projeli i terénem.

Druhý den, po dlouhém stávání, jsme si za cíl dali další metu, kterou jsme na podzim nedosáhli  a to zámek Jemniště. (na přání Ireny)

Zdroj Velikonoce

Vyrazili jsme na Hřívu, po červené do Veliše, z Velíše po asfaltce do Nesper, znovu si připomínáme obchod s sekačkou, někteří si dali i masovou tyčinku (klobásku) a pak po cestě Blanických rytířů do Buchova, dále na zelenou a do Postupic. Na rozdíl od podzimní zajížďky u srubu hledáme přímou cestu, tu po chvíli hledání a zmatečné orientace najdeme a vracíme se na zelenou (zkratka byla delší a o to více náročnější) a dorážíme do Postupic kolem rybníka. Na zámek už je to jenom kousek po asfaltu a tak jsme za chvíli před branou. Den se krásně vydařil, skoro léto, a tak jsme na zámek dojeli splaveni jarním sluncem. Ještě že mají otevřenou kavárnu (naštěstí v ní i vaří a mají velmi chutná jídla jako gulášek s knedlíky /koule – prosím o pomoc ty, kteří je měli/, ……) a skvělý čaj s čajníkem a speciálními čaji v nylonových pytlících. A vše za slušnou cenu. Cesta zpátky měníme trasu, hledáme cestu přes Věžníky, lehká nehoda našeho jediného lékaře v týmu u Městečka,  Nesperská Lhota, Velíš a zde se oddělila Irena, která jela přes Ostrov a my pokračujeme přes Hřívu domů do Světlé.

Sobotní výlet po odmítnutí cesty (nostalgie, ale nic tam není) do Radostovic měl za cíl zříceninu hradu Šelmberk.

Ze Světlé do Louňovic, Libouně, kolem rybníka na Roudný (bývaly zlatý lom, dneska sociální zařízení Prahy), Bořkovice, Jekov do Vrchotovic, napojili jsme se na modrou a směrem na jih k Šelmberku.

Zdroj Velikonoce

Přestávka, občerstvení nebylo nalezeno, ale dobrý lid v podobě správce hradu, který vybírá poplatek za shlédnutí krajiny z věže nás napojil vodou. Miloš se nasírá (doplněno: ) poté co mu Irena snědla poslední traťovku a občerstvení v nedohlednu a tak mizí dopředu prudkým sjezdem směrem na Kamberk. Sjezd je náročný, lesníci zanechali na značené cestě větve a tak jak jsme si libovali, když jsme jeli na kopec, že se svezeme tak spíše kola neseme nebo tlačíme, vyjma Martina s super pružícíma jednotkama RM. Jedeme  kolem Šelmberského mlýna

Zdroj Velikonoce

po úzké hrázi, na konci lávka, na kole jízdou nepřekonatelná (jenom pro velké borce), dále zase do kopce a po červené krásnou krajinou podBlanicka.

Zdroj Velikonoce

Odměnou za výšlapy je sjezd k rybníku Kamberk, kde všichni až na Irenu oceníme upgrade pružících  jednotek a tak po sjezdu na rozbité lesni cestě chvíli na Irenu čekáme. (pokud zapomene na lehký navigační zmatek a ztrátu značky na vrchu Sekyra).  V Kamberku lehce nalézáme  pohostinství, mají pivo, tlačenku a sojové tyčinky. (dále nás také dostihli Zbyněk se Zdendou)

Zdroj Velikonoce

Neuvěřitelně píchnu při pobytu na hospodské lavici a tak měním duši značky Schwalbe, nová duše má výrazně menší průměr na moje bantamová kola Fat Albert a tak v jednu chvíli je duše celkem nafouklá, ale vůbec se nedotýká pláště. Po chvíli námahy a asi 1000x pumpnutí je nafouknuto a pokračujeme po červené  – zpočátku po asfaltu, Rajovice, Býkovice, Lesáky  a objíždíme Blaník po již známe cestě.  Sjezd nabírá rychlost a najednou prudké brždění, vedle mě se snaží dělat letmé salto spojené s stojkou na hlavě Zbyněk. Padá přes řídítka, a hlavou se snaží zanechat  stopu ve zdejší cestě. Naštestí kromě nekolika výrazných odřenin se mu nic nestalo a tak po odstranění drnu v helmě pokračujeme již výrazně pomaleji do Světlé.

Nedělní ráno nás nechá zase dospat a tak vyrážíme za dalším plnohodnotným cílem – románský kostelík v Libouň a zámek v Ratměřicích. Hnedka po vyjetí vytvářím incident a protože se mi nechce jet po asfaltu tak jedeme s Olgou a Irenou zase přes Hřívu do Libouně. Cesta částěčně nalezena, jenom před Libouní jedeme po poli. Kostelík je nádherný, staré románské malby tu byly objeveny nedávno a restaurovány. Ještě výšlap na zvonici a výhled do celé krajiny. Známou cestou na důl Roudný, tady se pokoušíme najít zbytky šachet, ale bezúspěšně. Po zeleně do Šlapánova, a Odlochovic. Tady v zámečku si dáváme čaj a rakvičky (popřípadě i pivo nealko) a odpočinuti odjíždíme a šlapeme lipovou alejí do Ratměřic.

Zdroj Velikonoce

V Ratměřicích nalézáme sekvoje a zavřenou hospodu, zbytek výpravy hlásí, že jsou v Jankově a tak pokračujeme zpátky domů přes Hrzín, Sedlečko a nad Velíš. Tady, nadchnuti, jak nám jde ta navigace, se rozhodujeme najít další cestu na Hřívu a tak bloudíme lesem bezútěšně sem a tam, až narazíme na cestu, která nás zavede na Hřívu a pak již po známé cestě domů.

V podvečer KnopKostci ještě jedou na rodinnou oslavu do Hrazené Lhoty, vrací se pozdě večer.

Pondělní ráno je ve znamení vyřizování si účtů mezi kluky a holkama a tak po nezbytné pomlázce Hanka tvrdí, že spěchají domů a tak výletu na Blaník se neúčastní (s poznámkou, že tam už stejně byli na podzim). Výprava se dělí na dvě části, Šleglovi a Blažkovi jdou pešky a KK jedou na kole. Vybíráme s pomocí GPSky zase jinou cestu, vede rovnoběžně nad nami používanou, a je opravdu lesní. Nám to ale nevadí, do kopce stejně šlapeme pomalu, Narážíme na paseku a tam musíme ze sedla dolů, tlačíme a znovu další vrstevnicová  cesta nás dovádí na červenou značku. Tou pak přímo nahoru , místy tlačíme a místy jedeme. Potkávám našeho kamaráda, on tedy spíše nás, my ho v našem kyslíkovém dluhu nevidíme přes mlhu před očima, Petra Vališe s rodinkou. Nahoře na Blaníku nás dochází i pěší část a po chvíli se rozpouštíme a jedeme domů. Na statku už pak jenom zuřivě uklízíme,  a odjezd, na dálnici zácpa a popojíždíme dobrou půlhodinu před Naháčem.

za(na) psal David

From Velikonoce 2009

http://www.mtbguru.com/trip/show/9359-ze-sv-tl-do-hrazen-lhoty-tvrte-n-odpoledn-v-let