V termínu jako obvyklém a složení téměř stejném jsme se potkali na tradičním místě oslavy (brr, jak to budeme nazývat za 20 let, až nás tam povezou na vozíčkách) na hřebeni Kralického Snežníku, pod Sušinou, na Stříbrnické chatě.

Zdroj Stříbrnická

První část výpravy měla odrazit z Prahy už v 15h, ale po očekávaném zdržení na straně dkk se odjíždělo až těsně před 16. Dálnice nás zavedla do Hradce, po nákupu ve stánku hojnosti zvaný HyperNova (implikuje mi to hvězdu, která po spotřebování vlastní energie se zhroutí do sebe a vlastní gravitací mamonu se přemění na černou díru) pokračujeme známým směrem na Vamberk, Žamberk, mezitím krátká zastávka v Kostelci, kde je učiněn pokus nakoupit ptáka z rodu husa obecná vykrmená, bohužel v místním obchodě nemají tento typ. Již před Lichkovem se krajina mění a lehký sníh se mění v husté sněžení, provoz aut se také výrazně snížil a po setmění se krajina ozařovaná světly reflektorů  …… Před Hanušovicemi přesvědčuji Olgu, aby zatočila a použila zkratku přes Žleb, ale moje snaha se nesetkala s úspěchem. Odbočíme z pěkné cesty směrem na Bystřinu, měníme řidiče, a ve vyjetých kolejích jedeme nocí na Bystřinu. Sníh přelétává přes kapotu, občas nevidíme na cestu ale musíme jet, neb zastavení by znamenalo konec cesty.Na Bystřině asi hodinu uvolňujeme auto, neb se zastavilo a kopeme parkování.

Zdroj Stříbrnická

Naštestí lopatka značky MAMUT je hodna svého jména a a po chvilce zatajení dechu parkuji SAABa.A čeká nás už jenom cesta nahoru. Nasadíme čelovky a batohy a pokračujeme známým směrem. Až do Zatáčky Smrti jdeme v stopách, sice zavátých, ale přece jenom v stopách. A dále se brodíme už jenom v novém sněhu, který zde napadl v minulých dnech.   Střídáme se v šlapání stopy, ale Miloš je skoro stále v čele, jeho fyzický potenciál se zdá nevyčerpatelný. Těsně před půlnocí nalézáme Stříbrnickou a za chvíli máme vykopaný prostor pro otevření dveří – chvíle zápletky, nejde otočit klíčem. Zkoušíme další klíč, a po chvíli zahřívání zámku otevíráme. Po chvíli  odpočinku jdeme hledat studánku. Brodíme se hlubokým sněhem, a chvíli zapadám až po pás. Naštěstí lopatka nás osvobodí a po chvíli práce máme již nabranou vodu a pokoušíme se ji donést do chaty .Znovu  zatápíme , skoro vyhaslo a Miloš vybaluje špek a slivovice… další není třeba popisovat, jdeme spát kolem 3 ráno. Ale ani alkohol nás nezahřál a tak nám nahoře je zima a klepeme kosu. Jediná Irena se vzchopí a jde si pro deku. Ráno  (už kolem 9 ) jdeme vykopat kadibudku a dřevník. Vzhledem k tomu, že je ještě dopoledne a máme hodně času a tak padá rozhodnutí dojet na chatu Na Návrší. Divokým sjezdem lesem na cestu, potom po cestě šlapeme stopu a přijíždíme na tankovou cestu, Zde je již upravená stopa (jak se později dozvíme na chatě, upravují ji rolbou) a tak to rychle ubíhá. Na chatě si dáváme oběd a nechce se nám ven, kde stále sněží.  (………telefony s Vojtou o huse a kdo ji vynese……..) Miloš nám nabízí novou cestu, kterou si vyzkoušel v létě, když jel navštívit Fandu. Nic netušíc, stoupáme směrem do  sedla pod Kralickým Sněžníkem a pak po široké cestě po vrstevnici směrem na Stříbrnickou. Cesta jde dobře, ale cesta se změní v lesní pěšinku a začíná to báti zajímavé. Prudkým svahem v lese traverzujeme, boříme se ve sněhu a postup se stále zpomaluje. Dostáváme se na vykácenou část, pravděpodobně pod bunkry a stále traverzujeme, Miloš uklouzne a jede asi 20 metrů dolů. Situace je trochu napjatá, ale pokračujeme stále po cestě, a obcházíme obloukem výběžky hřebenu na Hynčice. Začíná se stmívat a a nálada se nelepší. Sneží a po chvilkách dotazů na navigaci se dostáváme na spodní okraj lesa, kde je, jak doufáme, chata. A pak již zbývá jenom 100metrů a už jsme v teple. Olga se třepe a dostává záchranný čaj a sušené meruňky. Na chatě nás přivítali Hanka s Vojtou, který přinesl na chatu pštrosa a Míša, Marcela a Peter. Chatou se vine vůně pečené husy a všem se sbíhají sliny.

Zdroj Stříbrnická

Všichni vybalují dobroty, mě osobně nejvíce chutná dobrota, co upekla Míša, je to prokládaný medem a prostě se mi  rozplývá na jazyku. V rámci následující uvolněné diskuse Míša na přímý dotaz přiznává,že jejich Junior půjde studovat do Prahy. Okamžitě dostává několik nabídek na uvedení Juniora do pražského nočního života. Zřejmě tím uklidněna přestává dále na toto téma komunikovat (děkuji Ireně za doplnění). My stále snažíme přesvědčit Míšu, že to nejlepší, co mohlo Juniora potkat je vyvázat se z klidného Brna a okusit světla velkoměsta  Naštestí je již rozhodnuto a přes odpor Míši Junior je (asi) přijat na nejlepší techniku v této zemi, slavné ČVUT, (viď Miloši, Olgo, Hynku Viléme…..davide) . V sobotu ráno Vojta vyráží na svoji tradiční trasu, dolů na vlak, vlakem přes Hanušovice na Ramzovou a pak po magistrále přes Petříkov, Paprsek, Kladské sedlo směrem na Stříbrnickou. Zbylá skupina vyráží na Sušinu, po stopě ani památka, co taky, když pořád padá sníh.Chvíle se trochu  motáme, ztrácíme značku a pak zase po upřesnění směru pomocí GPSky  (sic?) Dohání nás skupina chrtů. trochu překvapení, mají skialpové lyže, ale poté co se dostanou do čela také zpomalují. Docházíme na Stříbrnickou, diskuze o tom, zda dojedeme na sedlo, ale nakonec se otáčíme a jdeme po svých stopách zpátky.

Zdroj Stříbrnická

Večer připravujeme rýži a poté tradiční vánoční punč. Rakouský Stroh je opravdu silný a tak na chvíli bereme naše jižní sousedy na milost. Miloš si stále stěžuje, že s nim nikdo nechce pařit…….. V neděli nás postihla lenost a tak na krátké výlety vyráží jenom část osazenstva. Následný sjezd na Bystřinu už je lehkou záležitostí, nová sníh brzdí a tak všichni dojíždějí v pohodě. Loučíme se a odjíždíme směrem k svým domovům.

napsal david, jak si to zapamatoval….

kurzívou doplněno 6.3.2009 s přispěním Ireny

david