Biková výprava do ráje MTB a levného alkoholu, žulových Alp na pomezí Itálie a Švýcarska.Miloš Eva Martin a David

Zdroj Livigno_2007

14. – 17. června 2007

Účastnici: Eva, David, Miloš, Martin

1.den – Čtvrtek

Po nezbytném namontovaní kol odjíždíme z Prahy do Livigna. Zličín míjíme v 5, takže máme celkem dobrý čas; povinná zastávka na Rozvadově, dotankování a už míříme do Mnichova, kde před 9 trochu stojíme, ale v podstatě pomalu projíždíme směrem na GaPa. V GaPa první delší zastávka, Subway, americké to zařízení na výrobu sandwichů nas pohostilo svým produktem a my jsem přispěli ke zvýšení HDP našich milovaných US bratrů. Projíždíme Imstem, Landeckem (vyhýbáme se uherské dálnici) a za chvíli jsme v pořádkumilovném Švýcarsku.Míjíme Scuol a v Zernezu odbočujeme z hlavní silnice, kterou provázejí vlakové koleje směrem na Livigno. Tunelem á 10€ se dostáváme do Itálie, nebo spíše do oblasti Livigno, kde je jistá oblast, kam nesahají chamtivé ruce daňových úředníků v podobě spotřebních daní na alkohol, cigarety a benzín či naftu.

Do Livigna, trochu pod mrakem, přijíždíme po 14h, celkem pohodová cesta, ubytovaní nalézáme v pohodě, apartmán = byt je nad opravnou aut, pěkný, ale už se tu netopí – to se ukáže v jako podstatná nevýhoda. Sundáváme kola a jedeme na malou rozjiždku do Passo Forcola, (celnice do Swiss) napřed po asfaltu údolím Livigna a pak zpočátku mírně do kopce po kamenité cestě až do výšky 2315m. Konec neseme, abychom se dostali na asfaltovou silnici a po ní dojíždíme do sedla., dolů se dáváme po staré cestě, vynutí si to dva brody, ale velmi pěkná cesta. Ujeto asi 34km… pak si sami vaříme z českých zásob (grrrrr) a popíjíme dovezenou slivovici.

2.den – Pátek

Ráno fronta-prší, jak předpovídal Martin… ale nakonec vyjíždíme v krátké chvilce, kdy déšt ustává směrem Passo d´Eira, je to po sjezdovce nahoru, místy je vidět vedle Kona bike park, na kterém pilně pracují bagříčci. Já spíše tlačím a nahoře čekám na ostatní, protože jsem si vyjel napřed. Zde potkáváme druhou skupinu a připojuje se k nám Libor, protože jeho kolegové si naplánovali nějakou delší trasu a tak raději jede s námi. Zase začíná poprchávat a mokro bude se nás bude držet po celý den. Sjíždíme do Trepalle, po pravé ruce máme Valle d i Vallacia a u benzínky Esso odbočujeme na La pedaleda. Jedeme krásným singletrackem skoro po vrstevnici, do Val Pila. Cestou potkáváme Šteju, který zabloudil a tak jede dál s námi. Pokračujeme prudce nahoru do sedla Passo val di Trella (2295) a pak dále po cestě 130 prudkým sjezdem za stálého deště a skřípění kotoučů do Valle Lunga a Valle Pettini až k přehradnímu jezeru Lago di S. Giacomo. Kotouče jsou rozpálené a syčí v kapkách deště. Pak se jdeme na chvíli schovat do chaty, několik capuccino, čaje a i těstoviny. Krb hoří a tak se snažíme trochu usušit věci a vůbec se nám nechce ven. Přehrada je hodně odpuštěná, odhadujeme, že je to takových 20-30m. A protože se čas krátí, musíme jet a pokračujeme podél jezera po 128 a po staré cestě stoupáme do údolí Valle Alpi Sella. Zpočátku prudce, potom štěrková silnice stoupá pozvolna až do 2235m. Počasí se nemoudří a jsme rádi, že jedeme domů. Sjezd až k Lago Livigno (1805m) krásnou cestičkou, lesem a rychle jsme doma u jezera. Domů je už jenom kousek – cca 2km . Večer jdeme na pizzu a skoro nemluvíme únavou.

3.den – Sobota

svítí slunce a tak nastupujeme do aut, montujeme kola a vyvážíme se do Passo Eira. Já se ještě vracím pro Libora, potkáváme se u naší známe benzinky Esso. Nastupujeme na La Pedaleda, známou cestou do Passo di Val Trella a zde po pravé straně údolí sjíždíme do Val di Trela k Baita di Trela. Stoupáme/tlačíme zase do kopce na Bocche di Trela a pak prudkým sjezdem k Vezzola. Dále po štěrkové silnici směrem na Valdidentro k silničce, která kopíruje vrstevnici – tou se vydáváme zpět. Protože si nejsme jisti počasím, silami a časem, tak vzdáváme jet až do Val Viola di Bormio a tlačíme zpět údolím do sedla Passo di Foscagno (2291) a po asfaltu zpět k autu. Po nezbytném občerstvení auto necháváme být na stanovišti a po naší známé cestě La Pedaleda zase pomalu stoupáme do údolí Val Pila, ale na křižovatce s cestou 133 zatáčíme a sjíždíme po ní směrem k Lago di Livigno údolím Canale Torto. Cesta krásným singletrackem přes pastviny nám lehce zahřívá kotouče, pak podél potoka pěkná, široká cesta po chvíli mizí – jak na pravou stranu do svahu, kde je neschůdná a tak i nalevo, kde nevím kam míří, neb to není v naší mapě. Tak dále pokračujeme podél potoka přes několik brodů, cesta mizí v náplavách, občas se najde malý zbytek, který není zanesen kameny, malá zápletka s utrženým držákem přehazovačky u Libor´s GT a dojíždíme zase k Lago Livigno. Poslední úsek po pěkné cestě Libora dílem tlačíme nebo táhneme až do Livigna. Bohužel, patku nekoupil v žádném bikovém obchodě a tak pro něj výlet končí.

4.den – Neděle

Zabalíme, sluníčko a po ukojení nezbytných tužeb, nákupů včetně alkoholu v obchodě jedeme autem směrem do Swiss. Parkujeme v BerninaPass (2328m) a sjíždíme malý kousek k Lago Bianco, kde si po krátké diskuzi vyzvedáváme jízdní řád a zjišťujeme cenu vláčku z Poschiava zpět na BerninaPass (10+10 CHF = za osobu a kolo). Podél jezera se nám ukazují krásné výhledy na Diavolezzu (2973), P. d Arlas (3375) a ledovcové splazy. Jezero je bíle zakaleno, asi od vody jak sebou bere kamínky a prach z ledovců. Přes Scala, Mot dojíždíme do Alp Grum 2103, ukazuje se nám Piz Palu (3882) s ledovcovým splazem a malým jezerem, které zadržuje vodu pro potřeby vodní elektrárny. Cesta je určena pro bikery a každých 20-30 metrů je odvodňovací strouha, která je obložena kameny a nutí zpomalit jízdu. Martin proráží duši a tak měníme – alespoň mezitím brzdy vychladnou.

Cesta není příliš technicky obtížná,je rychlá s pěkným pevným povrchem a vede nás lesíky několikráte přes trať a dostává nás na asfalt ke stanici Cavagliola. Dále cesta přichází do lesa a úplně mění charakter – zúží se, zpomalí a je vystlána kamením – prostě paráda – cesta se stále se drží železniční trati a začíná nejlepší část našeho dnešního výletu – krásný singletrack vedoucí lesem, 180st obrátky, padačky…mimochodem, byla to typická ukázka „trvale udržitelneho singltracku“, díky profilu (žádná část nevedla po spádnici), stavbě cesty a prostředi velmi odolna proti erozi. Několikrát přenášíme přes trať, aby nás cestička vyplivla o 800m (výškových!!!!! ) níže na louky nad městečkem Poschiavo.

Zdroj Livigno_2007

Posledním sjezdem na vrcholu morény se dostáváme k silnici, zde omýváme kola nachystanou hadicí 🙂 a po již kamínkové cestě sjíždíme poslední metry do města. Kupujeme jízdenky a vidíme další bikery, se kterými jsme se dnes potkali . Jedeme se ještě podívat do města, ale pro nedostatek času si ani nedáváme kávičku a zase zpět na nádraží. Nakládáme kola do hytláku, s námi ještě další, plně obsadíme háky na kola. Necháme se vyvézt krásnou tratí se spoustou tunelů (to byl jeden z důvodů, proč jsem tam taky chtěl jet) zpátky do BerninaPass a tam poslední foto, balíme a jedeme údolím Engadinu zpátky domů přes Landeck, Imst, GaPa(večeře), Mnichov. Praha 01:00

A tady by měly být nějaké fotky.

David