Odpadlík David si místo tradiční Stříbrnické odjel do Patagonie, potažmo do Argentiny, alias jak navštívit Ohňovou zemi s cestovkou.


odkaz na fotky

Tak jako na podzim, David zmizel na 3 týdny, tentokráte do Argentiny. Výlet byl koncipován jako nenáročný zájezd do několika vybraných míst krásné země, jako je Argentina, ale součástí výletu byly i přechody po vlastních nožičkách po Andách, popřípadě po Tierra del Fuego.  Vedoucí-majitelka (cestovky)Leona nám dělala průvodce a tak nám byla  poskytnuta po celou dobu náležitá péče s překladem z/do španelštiny, což je jazyk, kterým z Argentině mluví, anglicky se tu moc nedomluvíte. Limitem našeho cestování byly váhy, tj na transatlantické lince bylo povololeno 20kg, na vnitrostátních pouze 15kg a to jsme měli stany a vařiče spolu s jídelní soupravou. Židličky a stolečky nebyly povoleny v propozicích 🙂 Odjezd. potkáváme se na Ruzyni, tentokráte Terminál 2, letíme totiž do Paříže. Nakonec po menších peripetiích se nás 7 najde, zjištuji, že mám zase nejmenší batoh. Poslední účastice se k nám připojí až v Paříži, odlétá z Vídně (což se později ukáže jako malá výhoda, neboť přiletí domů o den dříve) Tak konečně učastníci, aby bylo známo, kdo vlastně se účastnil: Leona (vedoucí zájezdu), Hanka (první pomocník vedoucí), Helena , Markéta (malý to kuřák, který pak se musel starat) a skoro nemluvná Gábina, Mirek (karetní specialista), Vojta (alias nákupčí Malbec Latitude 33) a David. Jako zábavu jsme hráli karty – UNO a americký žolík, trochu jsem se polaškovali při výkladu pravidel a individuálně četba a poslech MP3. Karty jsme rozbalily hned v Paříži. V Paříži nasedáme do obrovského Boeingu 777-300ER, (pouze 2 motory !!) který nás pak po 13 hodinách vyklopí v deštivém Buenos Aires.  (Air France, relativně velmi slušný servis i chutné jídlo) Po neuvěřitelné dálnici – 5 pruhů plných aut nás minibus doveze do hotelu GURDA (www.gurdahotel.com, ležící v středu města San Telmo), který pak bude naším místním záchytným bodem.

From argentina 2012 / cizi

Celá aglomerace Buenos Aires má asi 4 miliony obyvatel (naše průvodkyně hovoří o 12mio, ale tím se myslí asi celá oblast okolo BA – opraveno-doplněno, provincine Bueons Aires má 13,3mio obyvatel, samotné město není součástí provincie) několikráte platíme mýto a zvykáme si na místní měnu – peso. S pesem se váže malá příhoda, neboť někteří účastníci na ovčí pokyn vyměnili hned u prvního okénka na letišti (za kurz cca 3,5) a pak ve měste byl spatřen kurz i 4,4 USD/peso.  Poté, co se trochu spravíme po celé noci strávené v letadle a z časového posunu (je tu o 5h méně nežli v ČR) vyrážíme do města, spolu s námi jde i paní Federica původu (chtěl bych říct češka, ale nevím, zda po 30 letech v Argentině se to takto dá říct) důchodového věku a s neutuchajícím zájmem nám vše vysvětlit a ukázat největší pamětihodnosti BA.  Trochu klopýtáme, přeci jenom přesun z březnového studeného počasí do subtropického BA a únava z letu se podepisuje na chuti poznávat krásy BA. Jsme seznámeni s Plaza del Mayo, s balkonem Evity (ano, odsud zpívala Madonna) , Plaza del Congreso a nejznámější kavárnou Cafe Tortoni (1894 založeno), kde si po vyčekání malé fronty před vchodem konečné dáváme jídlo  – beef de chorizo a na místních fotografiích jsme seznámeni s historií BA a Argetiny. Na tango show asi nemáme, a tak jdeme spát.

Den 2, alias cesta  na sever do teplých krajů – Puerto Iguazu

From argentina 2012

ráno po snídani odlétíme, tentokráte z malého letiště  uprostřed BA a bez zimní výbavy a stanů (depozit v hotelu Gurda) do Puerto Iguazu, cca 1,5h. Vedro, tropy, vlho, jedeme taxiky do hotelu 21 pomerančů , hotel je uprostřed tropického lesa, tedy prašná cesta a parcely kolem jsou zabydleny, ale kolem nikde nikdo. Ale pěkný, bazén zkoušíme místní vína a tradice Malbec Latitude 33 tu (asi) začíná. V poledne jedeme do Brazílie, kontrola pasů (úplně jsme zapoměli, co to je, Schengen chválabohu, kdo si ještě vzpomene na fronty na hranicích s Rakouskem) , navštěvuje park s volierami, kde volně poletují papoušci. a fotografujeme. Pak dojdeme k vstupu do národního parku Iguazu, po zaplacení vstupného nás bus odveze blížeji k vodopádům a zase jenom fotíme tu obrovskou masu vody, které padá …. cestičky, můstky, rozdílené pohledy, … prostě masová turistika, Japonci a čínané cvakají o 106, škoda, že jsou digitály, jinak by Eastman měl radost. Cestou do hotelu zastavujeme a Latitude 33 začíná být tradicí. Malbec, Argentina, červené víno, fakt dobré

Den 3 Argentinská část, provincie Misiones

taxíkem zase k vodopádům, organizovaná turistika, prostě něco jako místní Eifelovka popřípadě Niagara. Naši taxikáři  získávají provizi, za to že nás dovezli a mají ten den vyděláno (čekají na nás až do odpoledne) procházka po chodnících až k Hrdlu (neplést s Deep Throat) kde masa vody přepadá do 70m hloubky, výlet s lodičkou pod padající vodu (v Hřensku to měli na špagátek) tady je to fakt velká sprcha, není vidět a totálně vás osprchují, lodníci jsou zvyklí, mají fest nepromokavé oblečky jako na jachty a velké klobouky, ale potěší taková nenáročná zábava.  Po výstupu zpět and vodopády jedeme místním turistickým vláčkem a pak po visutých mostech až do Ďáblova chřtánu, kde  hlavní proud Iguazú padá a vytváří mlhu-duhu a neskutečný pohled, Vůbec si to nedovedu představit, pokud v období deštů zde teče 10x více vody (dnes asi cca 300m3, maximálně 3500m3!!) . Návrat vláčke,m k recepci vstupu , taxikáři již na nás čekají a odvážejí nás zpět, cestou zastávka v obchodě a Latitude 33 zakoupeno. Večer karty, víno, a bazének – prostě pohoda.

From argentina 2012

Den 4, návrat do BA

Dopoledne odlétáme do BA,  hotel Gurda nás čeká, vyrážíme do místní čtvrti La Boca, představení pro turisty, naštěstí jedeme místí dopravou – busem 142 a včas nevystoupíme a tak nežli dojdeme na hlavní třídu, tak vidíme „pravou La Bocu“ – malinkaté domy sestavené z vlnitého plechu a nabarvené křiklavými barvami, co se používaly na barvené lodních trupů – La Boca je v podstatě vedle přístavu, kde dělníci nakládali-vykládali lodě a prováděli nátěry a =udržbu a svá obydlí si skládalia stavěli z odopadního materiílu, co zbylo. Na hlavní třídě je to jako na královské cestě – restaurace, nahaněči co vás lákají na tango… a rychle prcháme do bočních uliček. Restaurace, na ulici grilují, někteřé mají pochybnosti vzhledem k velkému výskytu psů, zda maso je hovězí.(tvrdí, že když jsem šli okolo poprvé, tak těch psů bylo více, ale česnek jsem nikde necítil…) Dalším busem odjížíme do přístavu Puerto Madero,

(odkaz na foto ) místní Docklands, kde přestavují bývalé cihlové doky na moderní čtvť, kde vedle přízemních doků rostou skleněné mrakodrapy. Na večeři vyřážíme do okolí, turistická čtvrť Temal je plná restaurací, bohužel jako obvykle dorazíme do prázdně hospody a zábava začíný v okamžilu kdy už platíme a odcházíme a ta pravá až po půlnoci  – což s naším časovým posunem (+5h) už klinkáme a spíme. Žádné tango, prostě nic.

From argentina 2012 / cizi

Den 5 – Bariloche

From argentina 2012

vlastně není Bariloche ale San Carlos de Bariloche a Nahuel Huapi. Se sluníčkem dorazíme do typicky horského městecka, malé centum je obklopeno chatičkami a domy, Bariloche je jedna ze 2 oblastí, kde se lyžuje (druhou taky navštívíme). Jako základna je hosteria Las Marianas, odložíme batohy a vydáme se na první výlet a to lanovko na Cerro Otto, sluničko nám udělalo opar nad jezery a tak můžeme jenom pomyslet, co kdyby bylo zima a jasno, co všechno a jak daleko vidíme. Národní park Nahuel Huapi je nejstarším parkem a stejnojmenné jezero, na jehož břehu Bariloche leží má rozlohu 550km2 a v okolí je mnoho dalších krásných jezer. Oblast nazývají malým Švýcarskem, jednak pro podobné podnebí, tak i pro krásnou přírodu a i pro zde mnoho usídlených německých přistěhovalců, je to znát, v okolí není takový nepořádek, i samo městečko je udržuje na argentiské poměry pořádek. Vracíme se do hosterie, jdeme na večeři do místní vyhlášené restaurace

From argentina 2012 / cizi

Den 6 – trek na Frey


From argentina 2012

Po snídani a zabalení batohů se taxíkem (!) vydáváme na náš první trek. Je napláínován jako 3denní, spát budeme po místních Refugio, takže nepotřebujeme stany a ani vaření, o to to bude lehčí. Taxiky nás vyklopí asi po 20km ve Villa Catedral, a zde chvíli bloudíme, nežli doputujeme k kabinkové lanovce, která nás vyveze nahoru. S námi jedou i downhiloví bajkeři, ti pak to jedou dolů po stezkách, které nám probleskují mezi mraky.  Na konećné stanici fičí a až na pár vyjímek(viď Hanko) poslední úsek zdoláváme pěšky. (Alternativou bylo jet sedačkou).  zde už není žádná vegetace a putujeme po hoře kamení skoro po vrstevnici ale relativně obtížným a málo značeným terénem. Markéta začíná zaostávat, a tak Leona s Vojtou s ní jdou pomaleji, což se ukáže jako malá budoucí komplikace, Vidíme nídherné skalní útvary, a dorazíme na rozbočku, kde jedna cesta vede na ref. Frey a ref. Jakob. Nemám mapu a podle naší příručky místo toho, abychom počkali jdeme na Frey. Jméno Jakob jsme neznali, neboť jsem si pamatoval San Martin. Mirkovi se nejde moc dobře, má operovaná záda a ostré kamení a místy lezení není nenáročnou tůrou, jak si představoval. Za dvě hodiny dorážíme na Frey, dáváme jídlo a mastíme UNO, po dlouhých hodinách je jasné, že něco neí v pořádku, pak i pouhým pohledem na mapu zjištuji svoji chybu a tak pak už večer čekáme na spojení s vysílačkou. Trochu to komplikuje Mirek, který rezolutně nechce pokračovat. Celý večer mastíme UNO, spát jdeme do podkroví, kde spí asi 30 lidí,

Den 7 – z Frey na Jakob

From argentina 2012

snídaně, Hanka domlouvá průvodce Mirkovi a my jdeme po cestě, kterou jsme přišli na Frey – do skal a kopce. Po dosažení rozcestí  sestupujeme ostře suťoviskem, přes bažinatou částí a přes další hřeben konečně vidíme Lago San Martin a chatu Jákob – tam najdeme Markétu,jak se učí španělsky. Team Frey je celkem unavený a tak s povděkem sebou placneme za stůl a popíjíme čaj. Po chvíli oddechu ještě vyrážíme na dle Leony 10 min. výlet, který se promění na řádnou procházky a pak úprk k chatě před deštěm na tmou. Ale jezero (????) je nádherné, koupu se ale asi tak na 5s, voda studená. Večer se nese tradičně v duchu otevírání vína a karet, pro změnu hrajeme i kanastu a žolíky.

Den 8 –  ústup

Prší a tak nepokračuejem obtížnou trasou a vydáváme se směrem k domovu, alias zpět údolím k Bariloche. Překonáváme místní vodopádky a stále sestupem cestičkou jdeme podíl potoka-říčky až k silnici. Leona zařídí taxi a dorážíme do Las Marianas. Mirek dorazí z města chvíli po našem příjezdu, já s Hankou jdeme do prádelny Tros Bruchitas, prádlo si vyzvednu cestou na večeři.

Den 9 – cyklovýlet.

Náhradním programe se stal autobusový výlet do LLao LLao – poloostrov s nádherným hotelem a golfovým hřištěm. To nás nezajímá a tak se vrazíme jednu zastávku a od půjčovny kol jedeme na projížku kolem jezera Perito Moreno (neplést s ledovcem! )  Chvílemi nahoru, chvílemi dolů pohodovou cestou s nádhernými výhledy, sluníčko pálí ale na konečné na dohled hotelu mají cervezu a ta se skoro vypařuje před očimaí. Autobusem zpět  a procházkou městem. Na doporučení Marianas jdeme do místní restaurace, kam chodí zde bydlící, trocha komplikace a nedorozumění s místním personálem, ale jídlo jako obvykle vynikající(nebo to bylo o den dříve?)

From argentina 2012 / cizi
From argentina 2012 / cizi
From argentina 2012 / cizi

Den 10 – odlet do El Calafate

Ráno po snídani taxíky na letiště, loučíme se a odlétáme do El Calafaté, do oblasti jižnější, drsnější. čeká nás 4 denní trek kolem asi nejkrásnější hory Fitz Roy, oblasti suché pampy a ledovcových splazů. Městečko El Calafaté je bývala poštovní stanice,ležící na břehu největšího argentinského jezera Lago Argentina. Město  těžící z rozvíjejícího se turistického průmyslu je v  podstatě  jedna hlavní silnice a okolní výstavba je v plném proudu. Procházkou městem které je plné turistu a agentur na pořádání zájezdů k ledovcům.

From argentina 2012 / cizi

Den 11 Chalten

From argentina 2012 / cizi

Přespíme, a ráno busem bez snídaně jdeme 230km kolem jezera Argentina a Viedma do nádherného Chalténu – východiště treků. Při příjezdu se nám dostává poučeníod místního rangera národního parku Los Glacieros, stanovat jenom na vyhrazených místech, odnést si všechny odpadky, použít rozmístěné toalety  a pozor na oheň – je sucho a podzim. Výprava se dělí na 2 části, Markéta a Mirek budou dělat hvězdicové výlety do okolí Chalténu. Náš první výlet je k Lago Cerro, na výhled k Cerro Torre, druhé nejvyšsí  hoře oblasti (3201mnm) .  Putujeme lesíky, kde stromy jsou ohnuty prudkými větry a před jezerem fičí skoro vichřice.

From argentina 2012 / cizi
From argentina 2012

Nadšení, vidíme ledovec a kousky ledu putují po hladině. Sluníčko. Po odložení batohů ješťě chvíli pokračujeme na vyhlídku Mirador a někteří nedojdou a tak se vracíme zpět na tábořiště. Spíme v malém lesíku společnost nám dělá několik dalších stanů a v jednom dle neklamných znamení igelitovách tašel TESCO a Albert poznáváme, že jsou tu krajané. Petr a Petra využili, že se stěhují z Jeseníku do Ostravy a vyrazili si na 3 měsíční  prázdniny do Argentiny. ………  Petr je kněz cestují autobusem (doplnit…)

From argentina 2012

Den 12 – Poincenot

From argentina 2012 / cizi

Ráno zabalíme, uvaříme, sbalíme stany a nasadíme almary, okolí ještě spí. Chvíli se vracíme stejnou cestou, pak ale odbočujeme a stoupáním lesním porostem se dostaneme k nádherným jezerům Madre a Hija  a začíná vykukovat i Fitz.

From argentina 2012

Zatahuje se, poprchává, dojdeme na tábořiště Poincenot, rozděláme stany, a pak ještě malým odpoledním výletem se snažíme dojít k jezeru Sucia. ztrácíme cestu a nejsme schopni se dostat přes rio Blanco, která vytéká z jezera. Náročnější trasu do kopce jsme zbaběle zamítli. Večer se rozpoutá vichŕice, stromy se kymacejí a praskají a ochladilo se.

From argentina 2012

Den 13 – podél Rio Blanco do Piedra Del Fraile

From argentina 2012

po snídani a focení Fitz Roy (3405 – je nádherný) z záplavě ranního slunce pokračujeme podle plánované cestě. První zastávkou je odbočka na ledovcové jezero Lago Las Piedras Blancas, do které ústí ledovec Fitz Roy Este Piedras Blancas. Přes velké kameny, cestou kterou tak tak tušíme se nám otevře modrozelené jezero.

From argentina 2012

Nádhera, fotíme. a teď máme malý problém – musíme překonat řeku-potok, který vytéká z jezera. Po chvilce se podaří, a tak cestičkou jdeme -tu náhle plot a cedule – ukazuje se, že další část půdy-země je privátní a platí se na chatě. (za vstup). Lesem dojdeme k Piedra Del Fraile, mezitím koupačka u potoka, usedlost, kde žijí a chovají dobytek místní obyvatelé. (2) rozděláme stany , povečeříme a jdeme do „společenské místnosti“ , hrajeme karty a popíjíme (a odhadujeme, co dělá odštěpená skupinka M&M Chaltenu)

Den 14 Lago Electrico

From argentina 2012

Rano po snídani jdeme proti prodou Ria Electrica se podívat, z jakého jezera vytéká, v dálce vidíme sedlo Marconi, kde je vstup na pevninské ledovcové pole.

From argentina 2012
From argentina 2012 / cizi

Zpátky známou cestou, zpět, pak chvíli diskuze o navigaci, zda jdeme správně, a placatou krajinou s nádhernými výhledu – deltou řeky jdeme až k silnici. Po silnici dojdeme k restauraci a hotelu El Pilar – s nádherným výhledem na Fitz Roy, užíváme se slunce a pak taxíky do Chaltenu.

From argentina 2012

Spěcháme s nejasným pocitem, že můžeme jet autobusem v dřívějším termínu, ale není to pravdou. Vojta s Leonou jdou ještě na procházku kolem Chaltenu a my mastíme karty před koloniálem, kde kupujeme jednu cervezu za druhou  – obsah 1l (jaké jméno). Večerní – noční návrat do hotelu v El Calafaté.

From argentina 2012 / cizi

Den 15  – Perito Moreno

Ráno balíme, to byla poslední noc v hotýlku (?). S malými batůžky se vydáváme na autovýlet k ledovci Perito Moreno.

From argentina 2012

Perito Moreno je asi nejznámějším ledovce Ameriky, má délku cca 30km na šířku 5km a to čím je zajímavý, je že čelo ledovce se pohybuje relativně rychle  – 2m za den a dosahuje až k poloostrovu Magalhaes. Tím je dostupný i z místního národního parku po pevnině, kde jsou vybudovány visuté pěšinky. Turistická atrakce No. 1. A opravdu jsme svědky odloupnutí části ledu , blankytně modrého, který se s rachotem zřítíl do vody a způsobil malé vlnobití v malém kanálu mezi ledovcem a břehem. Taxíky zpět, a večer letadlem do Ushuai, Ohňovky

Přilétíme pozdě večer, letiště je naštesí blízko města a tak cesta taxíkem trvá jen krátce. S Markétou jdeme zakoupit vína, obchoďák nám zavřeli před nosem (má do 22, no hold není všude Tesco nonstop). Ještě večer planujeme trasu, mapu koupila Leona  už v El Calafate ( a porovnáváme ji s mapou z hotelové knihovny. Hotelová má tu výhodu, že má GPS souradnice a tak ji vyměnujeme (zapůjčujeme). Jak se později ukáže, tak GPS souřadnice nám velmi pomůžou v navigaci. Dopíjíme vína koupená ve večerce a s příslibem pěkného výletu jdeme spát.

Ohňová země je souostroví uplně na jižním cípu Ameriky, nachází se mezi Magalahesovým průlivem a průlivem Drake. Objevil ji Fernado de Magalhaes 1520 a pojmenoval ji podle ohňů, které viděl v noci na ostrovech. Po mnohých expedicích a misionářích zde téměř vyhynulo původní obyvatelstvo, dělení mezi Chile a Argentinu je z roku 1881, do té doby zde probíhaly velké boje o nerostné bohatství. Ushuaia je hlavní město provincie Tierra del Fuego.  Hlavní ostrov (Isla Grande de Tierra del Fuego) u jižního cípu Jižní Ameriky se nachází se mezi Magalhãesovým průlivem (ten ji odděluje od pevniny) a Drakeovým průlivem. Souostroví se skládá z hlavního ostrova Isla Grande de Tierra del Fuego, který je rozdělen mezi Chile a Argentinou, o rozloze 48.100 km², a skupinou menších ostrovů, včetně mysu Horn. Hlavní ostrov je rozdělen mezi dvě země: 18,507.3 km² (38.57%) patří Argentině, 29,484.7 km² (61.43%) patří k území Chile.Tato oblast má oceánské podnebí, s krátkými, chladnými léty a dlouhé, vlhké, středně mírné zimy: průměr srážek 3000 mm za rok na západě, ale srážky rychle klesájí na východní straně souostroví. Teploty jsou stabilní po celý rok: v městě Ushuaia jen těžko překonávají 9 °C v létě a průměrná teplota v zimě je 0 °C. Sněžení může nastat i v létě. Chladné a vlhké léta pomáhají zachovávat staré ledovce. zdroj Wikipedie

.

Den 16 – Tierra del Fuego, Ushuaia

Ráno Lea běží na info, pak se balíme a malá skupinka vyrázi na trek – Lago Caminante. Dvě další skupinky mají odlišný program – M&M jedoudo Valle de los Lobbos, Vojta s novomanželkou Hankou na jezero Esmeralda a ledovec Los Albinos. Treková skupinka-odjížíme taxi, vyhazuje nás na skládce, a ukazuje rukou někam nahoru. Bohužel cesta končí a tak pomocí GPSky určujeme směr a  kolmo dolů skze potok se vydrápeme na cestičku. Stezka pokračuje mírným stoupáním, bohužel les není to, co ve středoevropských podmínkách známe a tak mnoho vývratu a popadaných stromů nás nutí obcházet, přelízat, podlézat či jinak překonávat zapadanou stezku. Les končí a kamenitou cestou prudce stoupáme až k sedlu, prudký vítr a neznatelní cesta nás téměř sráží k zemi.

From argentina 2012
From argentina 2012 / cizi

Po malých navigačních komplikacích, kde jdeme znatelnou stezkou, která končí v prudkém terénu a tak pak sestupujem po prudké strání ale nakonec sejdeme na cestičku a po ní k jezeru El Caminante.

From argentina 2012

Nádhera, vodopád, jezero, travnatý břeh, co víc si můžeme přát. Odměna za dnešní šlapání. Ještě sestup bahnitým terénem, překonání potoku (kdo si nabral vodu do pohorek?) a pak místo na stanování. Zde již stanují, bavím se chvíli s usměvavým chlappíkem, je místní guide z Ushuaii, říká, že je to jeho poslední cesta a příští týden jede na pláže do Uruguaye. uvaříme poslední zásoby jídla, dojíme sušená rajčata a zalezeme do spacáků. Poprchává a teplota není největší, péřovka Sir Joseph se hodí, i Gabče sluší.

Den 17 – el Caminante

From argentina 2012

sněhové probuzení  – trochu překvapení, zima a fouká. Zabalíme, uvaříme a scházíme. Cesta se po sestupu komplikuje několika potoky, které musíme překonat skoky, příladně po položených stromech Dostaneme se do údolí potoka a bohužel cesta dále vede do vody – přehrady, kterou zde postavili bobři.

From argentina 2012

Pokoušíme se přeskákat, ale opravdu pak již nakonec není kam. voda cca 0,5m. Strategická pauza na svačinu, vydávám s Leou na průzkum, dostáváme se na druhý břeh, ale značku sice najdeme, ale ta zase mizí v vodní hladině, která je překonatelná jenom tak, že si nabereme do pohorek. Po chvíli debat se rozhodoujeme, že se kousek vrátíme a zkusíme po druhém břehu.. Přes slatiny se boříme, jdeme po stopách, ale naštěstí pak potkáme dvojici, kterí se nás ptá na cestu směrem nahoru – znalosti se potkají a tak po chvíli bahnění již zpět na cestičce a doputujeme lesem až na kraj Ushuaii. V osadě, kde slyšíme pilu se někoho snažíme najít, pak ochotný pán seběhne z lesa, stoupne si na vyvýšená špalek a telefonuje pro taxi, neuvěřitelná ochota,poklona. Po 200m je již zpevněná silnice, kde potkáváme americký pár,který také čeká na taxi. Začíná pršet, tak po příjezdu NAŠEHO taxi odjíźdíme a taxikařka volá dispečink, že je tam ještě jedno rito. V hotelu se potkáme s ostatními a naplánujeme večeri na mořské potvory u přístavu

Den 18 – Canal Beagle a jezero Roca

From argentina 2012 / cizi
From argentina 2012

Dopoledne po luxusní snídani (hotel Campanilla – všechny vybrané hotely byly super výběr)  odjíždíme taxi do přístavu, nalodíme se na loď – všude vidíme vysvětlení o Malvinách, že jsou Argentinské, vyjížídíme katamarenem na moře, ale vidíme jenom maják a malé ostrovy s tučnáky,velký vítr a s ním jdoucí vlny nám znemožní původně plánovanou celodenní plavbu.

From argentina 2012

Náhradním programem je jezero Roca, v národním parku Lapataia.

From argentina 2012

Po hodine cesty podél břehu se dostaneme až k hranici s Chile a tady cesta končí. Sníme a vypijeme donesené zásoby Latitude 33.

From argentina 2012

Zpět jedeme busem, vidíme dvě lišky, jen tak běžící kolem cesty a hurá na letiště. Odlet do BA, půlnoční přílet do hotelu Gurda, Markéta, jak je vyspaná, tak by ještě šla na skleničku a Vojta ji to přislíbí, ale nakonec za ní nikdo nepřijde.

Den 19 – rozloučení s BA a Argentinou

ráno vyrážíme na prohllídku města, neboli na hřbitov Recoleta. Honosné hrobky uklizené uliičky a vsichni se hrnou k pomníku Evity. Původně se tam snažíme dojet colectivem (místní bus) ale přejedeme zastívku asi o půl hodiny, zpět jedeme raději metrem a pěšky. Narazíme sice na hřbitovní zeď, ale vybereme si opačný  směr a tak obcházíme celý blok domů a přes park konečně vidíme vstupní bránu. První hrobkou je bývalý starosta, to asi ještě neměli místní Janoušky a odposlechy, tak si ve vší počestné úctě skonal jako vážený občan. Gabka se od nás odpojí, letí dříve do Paříže a pak do Vídně, trochu ji závidíme, že bude doma o půl dne rychleji. Trochu nakupujeme, hledáme Yerba mate a nádoby na pití, nakonec kupujeme v místním malém obchoďáku a zabalíme jedem na letiště. Trocha komplikací s navigací – který terminál to je, na výpadovce jako obvykle neuvěřitelná zácpa. Přijdeme, obrovský fronta na odbavení, naštěstí mají i samoobslužné kiosky kde si provedeme check in a pak již drop našich zavazadel a zase nás nasoukají do obrovského boeingu 777, tentokráte KLM. holanďan šetří, a tak je méně místa na nohy a Air France taky mělo lepší jídlo.

Den 20 přílet do Amsterodamu

přiletíme po 13h v 15.30, baťohy jedou přímo do Prahy.  Okružním busem k hotelu Novotel a pak kousek k pěknému hotýlku Herbergh . Nákupní výlet vlakem do centra Amsterodamu, po uspokojení choutek jedeme zpět a vynikající večeře v hotelu, ktgerý je vyhlášený svou kuchyní, taky je úplně plno místními. Při večeři už jenom rozjímáme, další den vstáváme v 5.30, odjezd v 6.00

pak už jenom přílet do Prahy

děkuji za pozornost a potěšilo mě, že jste dočetli až na konec. Proklikem přes fotku (popřípadě na popisek argentina 2012) se dostanete na celé album Argentina 2012, z důvodů přehlednosti v textu nejsou všechny fotky. U některých fotek ji přidána i geolokace.

David