Podyjí 1. – 4. květen 2003
Knop-Kostkovi bez Davida, Blažkovi

Pùvodnì jsem pøemýšlel o této oblasti již pøed nìkolika lety, když jsme hledali místo pro spoleènou dovolenou a z té doby jsem mìl také mapu a typy na ubytování. Vybraný kemp nebyl nakonec volný a tak jsem na rychlo sehnal náhradní øešení. Bylo to dost úžasné. Nìkolik chatek a jeden „srub“ postavených zøejmì zpùsobem „co kde zbylo“ ve dvoøe uprostøed vesnice Havraníky (jižnì od Znojma). Dvùr byl plný rùzných odložených vìcí a chvílemi mi pøipadalo, jako kdyby tam bydlel mùj brácha. Jediné pozitivum snad bylo to, že jsme tam byli sami. A také to, že jsme nemuseli spìchat s odjezdem a v klidu si udìlali i poslední den vìtší výlet.

Ètvrtek 1. 5. – pøijíždíme témìø souèasnì po poledni do Havraníkù, ubytováváme se a ještì odpoledne vyrážíme na malý výlet do okolí. Brzy však padá Bára z kola a za doprovodu ostatních holèièek se vrací zpìt do kempu s rozbitým kolenem. Pokraèujeme s Adamem, Olinou a Irenou na Sealsfieldùv kámen vùbec nelitujeme, protože vyhlídka na údolí Dyje je opravdu nádherná. Tradiènì nemáme nikdo foák. Trochu krkolomným sjezdem sjíždíme k øece a proti proudu jedeme asi dva a pùl kilometru, abychom se po cestì vrátili zpìt do Havraníkù. Ještì než staèíme dorazit volá Kika a shání se po knihách a jídle.

Pátek 2. 5. – Ráno odvážíme Vito do pøedpokládaného cíle – Vranova nad Dyjí a po návratu odjíždíme na kolech. Cesta vede opìt k Dyji a proti proudu k jediné lávce, která mezi Vranovem a Znojmem pøežila povodnì. Na levém bøehu nás èeká pìkná sápaèka zpìt nahoru, protože kolem øeky žádná oficiální cesta nevede. Snažíme se využívat i staré vojenské signálky, ale snahou národního parku je zøejmì tyto cesty znièit, takže znaèené stezky vedou jinudy. Snažíme se být tvrdí, a to si musíme dokazovat i tím, že všech sedm kol pøehazujeme postupnì pøes dvì ohrady, protože cesta je z nièeho nic pøibližnì na 100 metrù pøerušena oborou, která nejde objet. Obìdváme v Èížovì, kde je zachován i kousek hranièních zátarasù a pak už je to do Vranova snadné. Jen už pro jistotu vynecháváme sjezd k øece po signálce a jedeme po znaèce. Cestou z Vranova se ještì stavujeme na pohár ve vìtrném mlýnu v Lesné.

Sobota 3. 5. – dost prší. Rozhodujeme se pro autovýlet do Znojma a než se vypravíme je po dešti. Navštìvujeme podzemí, radnièní vìž, rotundu a cukrárnu. Pak ještì jedeme na Nový Hrádek, odkud jsou zase pìkné výhledy na kaòon Dyje.

Nedìle 4. 5. – už je zase pìknì a tak mùžeme znovu na kola. Odjíždíme Vitem, ve kterém máme už od pátku naložena všechna kola, do Podmolí, odkud jedeme pøes Andìlský mlýn, Králùv stolec a Hradištì do Znojma. Pronásledují nás drobné nepøíjemnosti – Adamovi pøejelo auto blikaèku, Bára si už podruhé rozbila stejné koleno a Olina si ulomila pøi obìdì kus zubu. Po obìdì se sápeme opìt do kopce a dojíždíme pøes Popice do Havraníkù. Pak ještì dojet pro Vito, zabalit a domù.

Fotky

Miloš