Výlet do Italie, alias opakovaní akce „via ferrata“ po 8 letech

djezd 15.9. v 5.10 minut Jihozápadního města od Blažků, kde jsme čekali jen maly kousek, než se Miloš vráti z letiště.
Cíl :Cortina d´Ampezzo, chata Rifuggio Dibona, jižní stěna TOFANA Roze

Do Cortiny jsme přijeli asi kolem jedné (XXXX!!!!nejsem si jistý zda to nebylo ve 12), bylo krásné počasí a na chvíli jsme se zastavili a vylezli z auta po 7 hodinách jízdy autem přes Německo a Rakousko.Tachometr ukazoval cca 710 km a cesta byla vcelku snesitelná, jedině jsme se zastavili chvíli za Mnichovem směrem na Salzburg, kde jsem popojížděli a potom poslení část v Itálii z Brixenu přes Tobiacco do Cortiny, což je asi 130 km, které jsme jeli 2 hodiny.
Miloš si šel vyměnit šeky a potom jsme zase nasedli do auta a vystoupali z Cortiny na chatu Dibbona což je 2050 m/n m.Ubytovali jsme se v jednom pokojíčku, kde byly palandy pro 8 lidí a celkem málo místa.(ještě se nikdo neusmrděl, lae pomrzli) a vydali jsme se na lehký výlet do údolí mezi oběmi Tofanami (Mezzo a Rozzes) na chatu rif.Giussanni 2561, představuje cca 500 výškových metrů a asi tak kolem 4 km.Stále bylo nádherné počasí, ale chladný vítr již dával tušit, že se nacházíme vysoko v horách a že léto již skončilo a blíží se chladný podzim. Po sejití dolů zpátky na chtu část výpravy odešla pařit do chaty a zbytek (tedy já s Hanušem) jsme zkoušeli, jak pruží matrace na posteli, když se na ni leží a spí a doháněli jsm espánkový deficit po brzkém ranním vstávání v 3.20.
Předpověd počasí není nijak dobrá a říká něco o frontě, ktrá příjde v sobotu a v neděli něco o přeháňkách a dešti. Přesto plánujeme na sobotu trasu na Rozes po železné cestě (přece kvůli železným cestám jsme jeli do dolomit) a dáváme si budíček na 6.30.
tady doplnit, jak jsme šli krátkou ferratu a zbytek se šel podívat k tunelu
Sobota:
V 6.30 mě budí vibrační motorek ericssona a vybíhám ven zkontrolovat počasí. Rozes je v mlze, ale neprší a tak dělme snídani. Zkoušíme si pomůcky, co jsme si půjčili v půjčovně a rozdáváme si helmy. Rozhoduji se nechat prsák doma, protože mi znemožňuje se oblékat a vysvlékat dle potřeby a tak velmi lehce po 8 hodině ranní vyrážíme směrem k 800 metrů dlouhému tunelu – Galleria del Castelleto.Všichni ještě plni energie a tak z plného parkoviště jsme to stihli před velkou skupinou, co nás pomalu následuje. Cesta dosti výrazným způsobem stoupá a po chvilce jsme na úpatí jižní kolmé stěny a podél směrem na západ se dostáváme k prvnímu zajištěnému úseku, který vede k ústí tunelu.Před ústím tunelu se převlékáme a pomalu vyrážíme dovnitř. je zde citelný chlad a po ocelových schodech stoupáme vzhůru tunelem, jehož profil mi nedává možnost jít vzpřímeně a každou chvíli zavadím hlavou ostrop. ještě, že mám tu přilbu. V tunelu, který pomalu zatáčí doprava vzhůru je velmi vlhko a končící schody a následné stupy pouze ve skále klouzají. tunel ústí na druhé straně hory v kolmé skále, ale za chvíli jsme v sedle pokračujeme mírně vzhůru po suťovém poli k soustave prahů na západní straně, kterýmu se škrábeme vzhůru. Dostáváme se na rozcestí, kde se cesta dělí na vrcholovou část a na únikovku k rit. Giussani(2561) a nás stále čeká asi 300 m vysoká kolmá stěna, která vede těsne pod vrchol Rozzes (3225)zde po krátkém nástupu nás opouští skupina Miloš a Irena a pokračují směrem k chatě. Začíná lehce pršet a do toho padají krupky. vedoucí Olga se zasekává na jednom stupu a tak posup se zpomaluje. V průvodci psali něco o 4 hodinách a naše cesta již trvá kolem 5 a stále nejsme nakonci kolmé stěny a ani nevidíme konce. přes lehkou krizi a zmrzlé ruce pokračujeme dále a naše úsilí je korunováno úspěchem. jsme těsně předvrcholem a ceste již zde stoupá suťovým polem a po cestičkách chodeckým terénem na vrchol. Zrazují mne kolena a spolu s Olinou a Hanušem se rozhodujeme nevychutnat si vrcholovou partii a raději se ukrýváme před ostrým studeným větrem v závětří a čekéme na ostrou skupinu (Olga, Vojta a Zbyněk), která se nezalekla nepříznivého počasí a vystoupila na vrchol. Po krátké přestávce na občerstvení scházíme dolů směrem k rif Giusanni. Vracím se pro batoh, který jsme zanechl na rozcestí, ale naštestí me ho miloš poponesl hodný kus dopředu a tak jsme velmi rychle zpátky. Zde po svačince a dopití posledních zásob vody a setupujeme cestou k rif Dibona, tou samou, kterou jsme sešli včera. Po sprše a krátkém orazu navrhuji návštěvu Cortiny spojenou s večeří a po krátké diskuzi nakonec jedou všichni (původně nechtěl nikdo).
Do Cortina dorazíme kolem šesté a uděláme si malou procházku městem, kde si nakoupíme pohledy a na jemný nátlak rodiny blažkovic spěcháme vybrat a usadit se do nějaké hospody. Přicházíme právě včas, hned poté co obsadíme stůl přicházejí další hosté a hospoda je úplně plná. Obsluha kmitá a tak celkem rychle nám přinesli pití a jídlo jsme si po malých diskusích objednali taky. Jídlo (tedy konkrétně moje pizza) je výborné a tak všichni se spokojeně najedli a pomalu se autem vracíme k našemu přechodnému domovu – k chatě Dibona. Těsně před chatou nám naše Vito odmítá poslušnost a motor pod zátěží 8 pasažérů a dobré večeře odmítá dál jet. Část posádky vystupuje a po překonání kritického místa se Vito dává do pohybu a dojíždíme zbylých 100 metrů k chatě. Začíná pršet a to nevěští nic dobrého.
Neděle:
Ráno mě budí vrčení motorku ericssona a s 10 minutovým zpožděním pomalu vstávám. Vycházím ven a jasná obloha a vycházející slunce vykouzlí nádherný pohled na Tofanu Rozes. Nikdo mi nevěří, že je jasno a tak zatím sám dělám čaj. Po chvílí se ostatní proberou a začínají vykřikovat něco o nádherných pohledech a Vedeme vášnivé diskuse o tom, kam půjdeme a tak v 8 vyrážíme na via ferratu Olivieri. Cesta stoupá prudce do kopce a za kopcem na nás vykoukne rif Pomedes, náš první postupový cíl. Dál cesta jde suťoviskem a pod hranou kolmé skály nastupuje do zajištěné cesty.Střídají se kolmé úseky s traverzy, dva žebříčky zpestří lezení a na konci se vyhoupneme přes hřeben jsme na konci sedačkové lanovky. PO menších diskusích pokračujeme směrem na Tofanu di Mezzo směrem na hřebínek. Po dalším stoupání se dostáváme zase ke značené cestě a potkáváme lidi, co přišli po ferratě Punta Anna.Dále stoupáme k na hřeben a tam na nás zaduje hladný vítr a trochu jsme si pokazili cestu, neboť jsme se pokusili obejít cestu, která vedla přímo po hřebeni. Zde dámská část výpravy (Oliny) reptají, že se jim tato cesta nelíbí a že by chtěli dolů. Také Vojta se přidává a tak pod nátlakem se rozhodujeme k slabošskému ústupu vracíme se pět po cestě, po které jsme před chvílí funěli nahoru. Seběhneme až na stanici lanovky (rif Ra Valles) s cílem, že se vyvezeme nahoru a tam po přepočítání peněz zjišťujeme, že v podstatě ani tolik peněz nemáme a tak se rozdělíme na dvě skupiny a rodina šléglovic odjíždí na vrchol a zbylá část (olga, hanuš, vojta a já) se vracíme po ferratě Olivieri přes chatu Pomedes zpět k naší základně -rif Dibona. Tam po převlečení a krátkém odpočinku se domlouváme pomocí mobilního telefonu a smsek, kde vyzvedne zbyňka a olinu. Nasedáme a vyrážíme směrem do Cortina a po cestě nabíráme rodinu šléglovu a dorážíme do Cortiny. Tam se pokoušíme natankovat a po chvilce intelektuální vypětí se nám to společným úsilím tří vysokoškoláků se to podaří. Odjíždíme v 5.30 a čeká nás cesta přes Dobbiaco, Brunicko a Brixen na brenerskou dálnici, po které pokračujeme do Rakouska a Německa. Dojíždíme do Prahy po dvou zastávkách v 01.30 a postupně rozvážíme účastníky zájezdu po praze.Domů, na Myšlín se dostáváme ve 02.30 a unaveni jdeme spát.