26. – 30. října, účastníci – Knop-Kostci, Smatanovi, Blažci vyjma Adama a vážený host z gubernie Martin “Bratr“ Kubela

Zdroj Vapenná 2002, listopad


Zdroj Vapenná 2002, listopad

Pátek – předehra

V pátek je zmatek, nakupuji zásoby, vyzvedávám Miloše v Hostivaři, pokračujeme pro Báru na Vinohrady, kde končí angličtinu, a honíme mého bratra Hanuše, který jede autem z Prahy do Olomouce a veze Miloše. Konečně se dostáváme do Mnichovic a máme asi hodinu zpoždění.

Sobota – velký vítr

Při snídani vidíme, jak vítr poráží květináče – no to bude pěkný víkend. Vyrážíme v cca 8.30, nakupujeme petrolej a v pekárně chleba a rohlíky. Pokračujeme přes Říčany na hradeckou dálnici a dále se přes Chlumec, Hradec Králové, Žamberk, Vamberk, Pastviny (nová hospoda u přehrady), Králíky, Červený potok, Podlesí dostáváme do Hanušovic. Cesta je přerušována technickými pauzami na blinkání, neb v závěrečné fázi vede cesta údolím Moravy a to rozhodně není rovné jako dálnice. Z Hanušovic bez oddychu pokračujeme přes Brannou, Ostružnou, Ramzovou (Ramsau) do Lipové, kde odbočujeme směrem na jeskyně Na Pomezí. Sjíždíme do lesní čtvrti a odbočujeme doprava na Bažiny. Dojíždíme k Veverkově chatě a tam potkáváme Smatanovy. Kteří dorazili chvíli před námi. Bohužel, čekáme na Blažky, kteří i přes prvotní sliby vyrazili až po 12 z Olomouce, neb den předtím se společensky unavili v Garchu. Po dokompletaci výpravy vyrážíme po asfaltce na Žulový vrch 718mnm (lom Brankopy) a pomalu stoupáme do kopce. U lomu potkáme trempíky-kotlíkáře a vystupujem až nad lom a pozorujeme krajinu. Část výpravy chce pokračovat až na Biskupák a proto se dělíme – bohužel Peter Smatana ml. našel nějakou elektrotechnickou součást zařízeni a většina amatérských nadšenců mu přes skrytý odpor Míši pomáhá tlustou pertinaxovou desku rozporcovat a uloupit alespoň štítek zn. KŘIŽÍK. Někteří zde nejmenovaní dále separují odporové dráty a navinuté tlumivky.

Zdroj Vapenná 2002, listopad

Mezitím Irena, co měla taky zájem odejít na Biskupák zmizela a my po té co se rozpršelo volíme odchod zpět na chatu. Zde opravdu Irena není a Miloš se ji vydává hledat na kole. Zbytek výpravy provádí vyuzení (pokus o něj) plchů ze společenské místnosti a po pokusu zde zatopit mají všichni krásně vyuzeny všechny šatní díly, co měli sebou. Prohlašujeme tento pokus za neúspěšný a vyhazujeme zbytky dřeva venoknem a intenzivně větráme. Všechny věci byly zachráněny, kromě bundy zde nejmenované mladší členky Blažků, která pekelně páchne až smrdí.

Neděle – výlet na Lví horu

Po vzpouře dětí, která byla potlačena jen v rodině Smatanů, odjíždíme údolím Suchého potoka přes Lesní čtvrť Vitem (ó jaká zhýralost – ještě, že tu není Martin Janoušek) až ke kolně a dále pokračujeme pěšky po zelené značce cestou až na paseku, která odděluje Ztracené údolí od Horní Lipové. Zde měníme značku a po žluté se lesem prodíráme vzhůru přes Oblý vrch až na Lví horu (1040mnm) zde duje téměř hurikán, vyhotovujeme vrcholová fota (Míša nám uřízla nohy – problém se stativem a samospouští) a padáme modrou značkou na lesní cestu a tou zpět do Ztraceného údolí, za již vydatného mrholení. Děti si zcela samostatně připravili oběd-těstoviny, bohužel kuře na olivách tradiční to pokrm připravovaný Milošem jsme si museli udělat sami. Dračí doupě je téma dne nejen toho dnešního a poté, co Míša přivezla příručku, již nic nebráni tomu, aby s tímto děti strávili zbytek dne.

Pondělí aneb výlet do nového okresního města Jeseník a Zlatý Chlum

Nastává den loučení, neb Bratr se musí vrátit do gubernie, aby se tam měl víceprimátor Janko s kým radit a dále to úspěšně vedli. Proto se dopravujeme na nádraží. Ráno jsme měli jistou komplikaci, neb po noci jak foukal téměř orkán, nám spadané stromy zatarasily ústupové cesty. Musíme přiložit pilu na strom, abychom proklestili cestu zpět do civilizace. Zanecháváme Bratra na nádraží a pokračujeme směrem na zlatý chlum. Auta necháváme na kraji města a pokarčujeme po žluté značce na Čertovy kameny. Po krátké zastávce u vyhlídky se pomalým tempem ploužíme do kopce a za zvuků velmi připomínající praskání stromů se blížíme do na vrchol. Už je tu rozhledna – nahoře je velmi silný vítr, ale pěkný rozhled. Fičí dost silně a pomalu se dáváme na ústup po červené a modré značce na Křížový vrch. Na rozcestí červené a modré se skupina trhá a David s dětmi jde k autu. Zbytek dospělých pokračuje pod průhlednou záminkou shlédnutí křížové cesty na Křížový vrch směrem k restauraci na témže vrchu. Po úmorné cestě dolů, přes velmi pěknou část Jeseníku dojdeme k autu a poté jedeme zpět do kopce na Křížový vrch, kde dospěláci již konzumují a vesele se nacpávají jídlem. Irena odchází s Milošem na vlak a po dokončení obřadu nacpání pokračujeme plynule (tedy přes malý zádrhel, že někteří nedostali česnekovou polévku) dolů do města a po návštěvě cukrárny jedeme zpět na Veverkovu chatu.

Úterý – sníh a poslední výlet

Na středu jsme se dohodli, že zdoláme alpským stylem vrch Šerák 1351mnm.

Hned po příjezdu na parkoviště vzniká diskuse o použití lanovky alespoň na Čerňavu1102 mnm. Miloš, jako správný horal nabádá přes odpor dětí a části dospělých, že půjdeme pěšky. Toto se nesetkává s pochopením a situace se vyhrocuje téměř dochází k rozpadu kolektivu a Miloš utíká směrem pryč k nádraží se slovy, že tohoto se nemusí účastnit. Přesto nebo právě proto se pěšky pokračuje po značce až na Čerňavu, kde potkáváme první sníh. Míjíme cyklistu, který potupně tlačí kolo do kopce zatím jetelným terénem a teprve kousek nad Černavou nás předjíždí – dlouho mu to nevydrží a cestou nahoru ho několikrát zahlédneme, jak svůj bicykl tlačí a v závěru ho potkáme jak po sněhu se bojí a v podstatě jede z kopce dolů, jakoby by měl plné gatě. Cesta přes kameny je dlouhá a po poprašku sněhu to občas klouže a procházíme zasněženou a tichou krajinou. Pod vrcholem máme již pěkný rozhled a vidíme město Jeseník a též se zpět můžeme kochat pohledem na Keprník a Vozku, od kterého se k naší připojuje cesta zprava, která přechází po hřebenové túře od v dálce viditelného Pradědu, přes Ovčárnu, Červenohorské sedlo a končí dole v Ramsau.

Na chatě Jiřího, postaveného slezským sudetoněmeckým krajanským spolkem,

si dáváme tradiční jídlo – čočkovou polévku a kynuté knedlíky plněné borůvkami. Po vydatném jídle se vydáváme ostrým sestupem na Obří skály (Obří skály 1082mnm) a dále pokračujeme vlevo do údolí vraždného potoka, kde obdivujeme postavené přehrádky pro případ velké vody – na koupel zapomínáme vzhledem k pozdnímu podzimu, a tak si na nádherně čistou vodu musíme nechat zajít chuť až do jara a teplého počasí příštího roku. Skupinka se trhá na silnější jedince, co spěchají domů (Smatanovi), část dětí také utekla dopředu a na konci zůstává kybernetická dvojka Miloš s Olou, aby si taky konečně v klidu popovídali a pokusili se ohladit někdy velmi ostrá a protikladná stanoviska. Smatanovi odjíždějí, musí stihnout doma večerníčka, protože by Péťa neusnul, a holky si běží koupit hit tohoto víkendu – turistickou známku. Dojíždím Vitem pro ně a zachraňujeme v poslední chvíli došlou a téměř vyčerpanou Olgu a jedem zpět přes Lipovou (kde kupujeme hrozinky, chléb náš vezdejší, a to nejdůležitější – noviny), jeskyně na Pomezí na Veverkovu chatu. Na večer chystáme jídlo – znovu se pokoušíme vykouřit spací místnost, tentokráte s menším úspěchem, rozděláváme oheň v krbu a pečeme buřty či chléb u těch osob, které tvrdí , že drží nějakou nemoc spojenou s omezením výběru příjmu potravy. Tentokráte se celkem úspěšně podařilo zapálit, oheň se umoudřil a nechal nás dojíst jídlo a i poté téměř nebylo zakouřeno, takže se nemuselo větrat a mohlo se spát při dohasínajícím krbu.

Středa – odjezd

Ráno za deště balíme a Blažci odjíždějí vpřed, neb Miloš musí dáti svého nástupce modelu T do servisu na polední hodinu. Jako poslední tedy vyrážíme domů. Olga se vzdává pěšího výletu a jede tedy Vitem vrátit klíče Baronovi a platí neuvěřitelných 500 Kč za pobyt. Já s Bárou a Zuzkou jdu po cestě na jeskyně, jenom před koncem cesty se dostáváme do jistých komplikací, neb se dostáváme do neuvěřitelného bláta – staví se plynovod přes sedlo dolů do Vápenné a tedy i tento zapadlý kout země bude mít vymoženost používat toto přírodní palivo z daleké ruské Sibiře. Do jeskyní se jde v podstatě jen proto, aby se mohla zakoupit další turistická známka. Po návštěvě jeskyní odjíždíme směr Brandýs do pizzerie Felicitta, kde po obědě-večeři se vykutálíme do Říčan, kde je nutno v tuto pozdní dobu se nechat vyfotit a umýt náš pěkný autobus. Výlet skončil vynosením všech krámů – mám neblahý dojem, že jak stárneme, tak vozíme čím dále tím více věcí a prostě jsme zase měli více krámů než minule

david

.

David Knop-Kostka