Po minulém slunném víkendu byla na řadě neděle, sobota propršela a tak Martin navolil lehčí trasu na západním okraji Prahy, Křivoklátskou vysočinou. Složení Hanka, Martin, Olga a DKK

Spěšný vlak tentokráte odjíždí na čas z hlavního nádraží, vznosně nazvaný „CykloBrdy“, ale průvodčí po dotazu kam s koly nám ukazuje do hytláku, kam sice uložíme kola ale nejdou mu otevřít dveře pro nástup (nastoupíme nákladovými dveřmi) …. což nevadí do Zdic nás dopraví. Vůbec se nám nechce z vlaku, venku je ocelově šedo a zima , Olga navlékla další vrstvu a má přípravu jako subzero teploty. Z Zdic pod dálnicí stoupáme podle garáží, opouštíme cestu a již lesem dorazíme na Hřeben-rozcestí. Stoupání pokračuje, až se vyhoupneme pod Vraní skálou, zde Martin obětavě hlídá kola a povídá nám o příhodě se srncem, jak ho kdysi vyplašil tak, že bivakoval až na vrcholu. Nahoře je rozhled do krajiny, potkáváme turisty, kteří to stihli dojít pěšky z toho samého vlaku (!) a pak po modrý sešupem do Svatý, na konci sjedeme z značky a vyloupneme se někomu na zahrádce. Průjezd obcí, pokračujeme lesní cestou, padákem dolů k potoku, místy velmi obtížné, až překonáme přes bahno Diběřský potok. Stoupáme, stoupáme, pastvinami k Hudlicím a v přes údolí vidíme osadu Lísek, kam máme namířeno. Na křižovatce máme zastávku na focení, lavička a výhled do krajiny.

Pak už jen pár výškových metrů a žlutá odbočuje do lesa, a úvozem nás vyplivne v dalším údolí Habrového potoka, což už je katastrální území Nižboru.Dojezd do Nižboru, jedeme podél potoka, k nádraží a do restaurace Zastávka Nižbor. Málo místa, sedíme v oddělením vagoně, Martin venku klepe kosu a dostane i deku (na zahřátí) a jídlo – relativně dlouho čekáme, jsem lehce nespokojen, nebot v zimě dostanu studený bramborový salát jako přílohu a nešlo to vyměnit, nu což .

Do berouna již známou trasou, Olga odmítne sjet schody, chvíli přesvědčujeme, ale bez úspěchu. Těsně před Berounem odbočíme přes řeku, nemusíme se tak škrábat na Černý vršek a ještě si uděláme zajížďku na ostrov k tenisovým kurtům. Olga se odpojí na vlak a zbytek skupiny ještě použije železniční most aby zase změnil břeh a pod Tetínem popojede do Srbska. Malý zádrhel nastává v komunikaci, původně jsme se objednali u Blažků v Radotíně, ale tuto informaci Martin neměl a Miloš potřeboval odjet a tak z návštevy sešlo. Čekáme asi 10 min na Elefanta a ten nás dopraví úspěsně a bez zpoždění až na Wilsonovo nádraží. Výlet super i přes chladné počasí, přes mraky ani kapka…

a zde odkaz na trasu :

https://en.mapy.cz/s/lajedokagu

zapsal DKK