Zhmotnělé déjà vu se ukazuje po 12 letech zpět MTB Livigno.

Po loňském výletu do Cortiny jsme debatovali, kam další rok a vrátilo se mi na paměti, že v Livognu byly pěkné bikové trasy, Tentokráte trochu v pozměněné sestavě, Martin ani Pavla nemohli a tak sestavu Libor+David doplnil Radim, Petr a Pavel.  Trdičně cesta z Prahy na Mnichov, přes GaPa, Imst a Landeck, vyhnout se placení habsburské výpalné nálepce a dojíždíme do Zernezu. Při již tradiční zastávce v GaPa tentokráte vyměním odmítaný Subway za italské bistro vedle Sport Conrad (https://www.la-spelonca.de) což je mi pak několikráte připomínáno.   Cesta proběhla bez dalšího pohodlným Multivanem, kola jsou zavěšena na zadním držáku a tak si to můžeme fičet co to dá. Po Zernezu ještě tradiční tunel, trochu podražili, jedan cesta už stojí 18 €a pak u6 jenom vyzvednou klíč a ubytování apartmán La bivio. Večer návštěva nejbližsí pizzerie a pak už do postele.

Neděle 

je již v znamení prvního výletu, plánujeme se nechat se zavést autobusem na Ospizio Bernina. Po snídani nasedáme na naše oře a a jedeme směr Livigno central, což je malá autobusová zastávka na průjezdní silnici. Sluníčko již pere o 106 a tak se opalujeme, trocha nejistoty, když se jdu zeptat naproti a čekající mi říkají, že jejich autobus z Berniny má již hodinu zpoždění, ale nakonec i náš autobus přijede na čas a nakládáme kola na zadní stěnu busu. S malými problémy, konstruktér nepočítal s mojí šířkou 3′ ale gumicuk to jistí. Ve veselé náladě si sedáme do skoto prázdného busu, oproti minule (12 lte tomu zpět) jízdné podražilo a tak je to za 66e. Další dobrou zprávou je, že autobus jezdí i z Zernezu a tak je jedna z cest zpět na přejezdu pořešena. Cestou přes celni do Švýcarska vidíme jak přísní celní kontrola rozebírá nějakému polákovi jeho mercedes v garáži a ten vyskládává obsah kufru na stolu, nu což, viděli jsme to v sobotu, jak výběrčí šikanoval i domácího motorkáře, že mu rozebíral i tankbrašnu a kontoloval baterku, zda svítí. Na Ospizio je frišno, fouká, a tu hlasitá rána – Radimovi se přehřála pneumatika a praskla mu duše, nu což, přes silnici je zahrádka a tak v přestávce si dáme svačinové pivko. Ukazuje se, že náhradní duše připevněná k rámu není použitelná, neboť ve švech praská a tak mu dávám svoji 27,5′ což se ukazuje, že není uplně skvělý nápad použít menší duši na 29′, neboť na ní ujede několik set metrů a praskne znovu. Naštestí jedou kolem švýcarští bratři bikeři a jeden z nich vytahuje speciálku – oranžovou plastovou superlight, které pak drží celou cestu.

a pak již mě známým údolím Val d Fain stoupáme po šotolinové cestě až k Alp La Stretta, kde původní stáje již podnikaví majitelé přeměnili na zastávku pro bikery (popřípadě i pěší) a tak nezbytná káva pro Radima a Pavla i štrudl se ukázal jako skvělý.

Sedlo La Stretta, a pak už se přehoupněme do Livigno’s valley a cesta se nezlepšila – jenom namontovaly schody, snášíme a pak krátký sjezd k silnici a přes silnici po šterkové cestě do Livigna.

Konec je po asfaltu, kde se probíjíme odpolednem mezi inline bruslařema a nordikwalking. Zajíždíme do servisu, kde kupujeme spotřebované náhradní duše a Radim si ještě nechá seřídit kolo. Večeře, čekáme na Pavla, ale ten dorazí pozdě v noci. 

Pondělí 

Mělo pršet a tak je hromadně odhlasováno, že podnikneme vlakovýlet červeným vláčkem do italského Tirrano. Multivanem na již známé Ospizio, vlak nám ujiží před nosem (přesně na čas) a tak ještě ranní švýcarská káva. Zima, lehce mží a tak rádi nastoupíme do vlaku, který nás zákruty a přes viadukty doveze do Tirrana.

Poslední kus kolejí vede přes silnici, mají zde kombinovanou dopravu a už vystupujeme o 2000m níže a asi o 15‘ C více. Zde skoroléto, procházíme se městem, navšítívíme místní palác  de Sallis, kde je dnes moc pěkné muzeum. (http://www.palazzosalis.com)Nezbytný oběd se díky Pavlově italštině povedl, máme stůl v podloubí radnice a jako vždy, italské kuchyně nezklamala. Vlakem nahoru, Ospizio Bernina již studená a přijíždíme do Livigna, kaluže a mokrá cesta nám ukazuje, že zde trochu popršelo.

Úterý

Výlet přes Motolino, vyvezeme se lanovkou a pak modrým trailem sjedeme do Passo dell Eira. Cestičkou označenou pro e-biky sjíždíme k Trepalle, ale uff, Libor si sedřel malíček při průjezdu kolem betové zidky tak, že jsme náš výlet přerušili a David s Radimem jede zpátky pro Multivana. Radim pak odveze Libora na ošetření a výlet pak smutně pokračuje jenom v 3. Ubenzínky se odpojíme z silnice, pak už singl trailem pokračujeme a stoupáme. Zastávka v údolí, původní stáj pro dobytek dneska kypí životem a občerstvovna nabízí plnohodnotný servis, mnoho věcí se změnilo, Baita di Trela, nezbytná káva pro Pavla a pak už prudký sjezd šotolinovou cestou k Lago Cancano, úplně jiný dojem, jedeme za krásného slunce a nádherného počasí k přehradní hrázi. Vody se nedostává stejně jako tehdy, chybí tak 15m, ale to nic nemní na krásném dni. David s Petrem si dávají oddych, Pavel si obejde obě jezera a pak už jenom cesta domů. Vystoupáme nezbytných 300 výškových metrů do Passo di Alpisella po zásobovací cestě a pak už jenom rychlá jízda dolů k Lago di Livigno, Aperol nás čeká k přeplném bistru u jezera, a pak už jenom kousek domů do apartmánu. 

Středa 

Je nejdelší královská etapa. V plánu je přejet z Livigna do údolí Engadin, které se již nachází na švýcarské straně. Počátek výletu nás rozdělí, David s Petrem vyjedou lanovkou na Carosello  a do údoli Fedeira sjedou single trailem, Radim s Pavlem si to dají po cestě přímo. Potkáme se po úmorné cestě, kterou tlačíme až na Rifugio Cassana,  pak už jenom se přehoupnout přes Passo di Cassana (2680m n m) Cesta na svýcarské straně nám dává jenom chvíli, kdy umíme jet, pak se výrazně zhorší a tak ve stylu – „nahoru tlačíš, dolů neseš“pokračujeme. Radim při pádu poškodí rám svého biku, chvíli mudrujeme, jak je to závažný, ale pak pokračujeme dále. Po zmírnění sklonu jedeme přes rozsáhlé pastviny kolem Alp Chaschauna, cesta se změní na šotolinu pro auta, a pak v konečné fázi na asfalt, lterým pokračujeme přes S-chanf do Zuozu, kde ještě si uděláme odbočku k Lyceu Alpinum, kde je instalace hlavy od Davida Černého. Po zastávce dále pokračujeme po asfaltových a šotolinových cestičkách v silném protivětru, zastávka na kávu v kempu u letiště a Pavel nás opouští, jak je rychlý. Zbytek osazenstva po občerstvení pokračuje přes Pontresinu do stanice Morterasch, kde zastávka na Coca Colu, a pak zase do kopce. U stanice Lagalb David asi udělal chybu, neboť naplánoval přes údolí Lagalb po přečtení mapy, že to je cyklo a je to asi o 150m výškových méně. Cesta se po chvíli ukázala v našem rozpoložení jako obtížně sjízdná, neboť s naším fyzickým potenciálem už nemáme dost sil na plynulou jízdu přes ostré kameny. Tak se vytlačíme až do sedla nad Forcola do Livigno, stmívá se, ale cesta je už široká šotolina a sjíždíme do Livigna cestou, kterou už známe. Dojížíme za úplné tmy, ani měsíc nám nepomáhá.

Čtvrtek 

Původně mělo být deštivo, ale ráno se ukáže, že předpově posunula začátek deště na později a tak David s Pavlem vyráží na Motolinem nahoru, kousek sjedeme po trialu, a pak po vrstevnici stoupáme, klesáme a stoupáme nad Livignem směrem do údolí Alp Mine. Cesta je určena pro e-biky, ale nu což, trochu si hrábneme do pedálů a i nám to jede. Po sjezdu do bočního údolí nalezneme občerstvovnu, nezbytná káva a CocaCola,  apak už další sjezd singletrailem, a pak podél úbočí zpátky do apartmánu.  Večeře v skvělé La Calcheira, prší , prostě změna počasí. 

Pátek 

Leje celou noc, ráno poklice mračen nad Livignem, tak jedeme domů. Pavel posílá fotky z Forcola, kde nasněžilo a tak není na co čekat a přes tunel, novým směrem na Mustair zase do Itálie, a už jenom Rakousko, Landeck, GaPa, Mnichov a Praha