Od Hanky a Davida

Základna Rychlebských stezek

24.5. jsme se vydali na víkendový (Kačka T., Ota, Vojta, David, Olina KK) až týdenní (Pavla, Martin, Hanka) pobyt v Rychlebech. V pátek večer jsme se sešli na Základně a zahájili jsme tuto dlouho plánovanou akci u pár piv či jiných tekutých večeří.

V sobotu jsme vyjeli na krásný a snadný trail podél potoka. Po obědě a dobrotách z cukrárny si zkušenější chrti dali Prokletý. Ovšem tento trail neskončil šťastně pro Pavlu. V Jeseníku v nemocnici si chválili, že díky Rychlebským stezkám mají stále co dělat.

V neděli přišel na řadu další krásný trail pro všechny bez rozdílu a bez zlomenin – Superflow. V jeho závěru přišla zasloužená odměna v podobě Superflow burgeru.

  • Wiessnerův trail

Další den jsme vyrazili přes kopec do Lázní Jeseník, kde jsme i s Pavlou poobědvali. Cesta zpátky vedla traverzem přes jeskyně a Veverkovu chatu k Mariinu prameni.

Pak už jsme zůstali jen 3. Počasí nám navzdory předpovědi přálo, takže jsme mohli navštívit (už bez kol) Račí údolí s Tančírnou, Kazatelny, hrad Rychleby, Javorník (s tradičním obědem v Taverně a netradiční kávou v krásné kavárně), Bílou Vodu a Vidnavu.

  • Hrad Rychleby
  • Čertova kazatelna
  • Tančírna
  • Tančírna
  • Kavárna Kavka v Javorníku

Středa byla ideální pro dobytí Borůvkové hory s rozhlednou.

  • Z Křížové cesty v Písečné

A na čtvrtek už zbyly jen Nýznerovské vodopády a odjezd domů.

… a ještě popis akce z jiného pohledu, od Davida:

Rychleby, návrat na místo činu, zapsal DKK

Martin v zimě navrhl, že naše hollywoodská biková parta by po letech mohla navštívit Černou vodu alias Rychlebské stezky. Zakotvil se termín, několik dalších přislíbilo účast ale nakonec se sestava smrskla na Martina, Vojtu s Hankou, Davida, Pavlu s Otou a Kačkou a jako externista přijela Ala. 

Po odjezdu v pátek po poledni z Prahy (úplně jsem zapoměl, jaký je odjezd na víkend v pátek) se probíjíme směrem na východ, Martin vyjel dříve a jede klasickou cestou přes Králiky a Hanušovice, já z Hradce mířím na Náchod, kde je ohromná fronta kamionů, která v podstatě zašpuntovala průjezd městem. Ale co, dělám si zastávky v vietnamském bistru na Pho, nakonec skvělý a pak dále pokračuji na Klodzko a přes Javorník dorazím do Černé Vody. Ubytko je v penzionu Radost, bohužel jsem to navrhnul, a tak pak musím spolu s ostatními trpět, nebyla to nejlepší volba.  Večer jdeme na Základnu, kde náhodou potkáme Vlaďku Maškovou s Petrem Vokálkem, jsou tu na výletě, ale nejezdí s kolama. Trochu popíjíme pivo ale obsluha vázne a pak už zpět do Radosti, což nám radost nepřináší. 

Sobota – až na snídani jsem pochopil, proč nám říkala, že snídaně je v 8. Už v 7:50 nervozní dav postává před jídelnou a úderem 8 se všichni vrhnou na malý švédský stůl, na kterém po tomto nájezdu kobylek nezůstanou vajíčka a ani párečky. Kolem 10 se konsolidujeme a po silnici vyrážíme na zahřívací kolo  – Trail podél  Černého potoka až k táboru v Male Kraši, který ještě nemá občerstvení v provozu. Nadšení, už zase mě brní ruce od řídítek, jak posílám přední kolo správným směrem a zadní pak vše bez jakéhokoliv zaváhání přejede. Vojta je namakanej, jede jako McAskill, Kačka se drží a Ota dělá závěrného účastníka. Krásné počasí, sluníčko a ještě není vedro, prostě trail nám ubíhá pod koly jedna báseň. V Malý Kraši následuje krátká silniční epizoda a pak zpět lehkým výšvihem kolem Dirt Parku, kde s malou zastávkou na Vojtovo projetí pokračujeme Trailem Lesů ČR. Zastávky se lehce prodlužují, je to přeci jenom první den a nejsme rozježdění. Dorazíme zpět do Černý vodu a po krátkém oběde i s návštěvou cukrárny se hrneme zpátky k Radosti. Dneska to však není vše, nadšená skupinka se odděluje a vyráží stoupákem k Dr Wiessnerovi. Dále pokračujem přes červené pásky, ale nejedeme na Wales, který je zavřen kvůli těžbě dřeva, Martin chtěl po Biskupském, ale i ten je zavřen-otočen do jiného směru. Takže volba padá na Prokletý, nabízí se sice Superflow, ale ten má Martin nachystaný na neděli, až pojede i Hanka. 

Prokletý je prokletě těžký, jediný Vojta a za ním nalepený Martin to sviští dolů. Tlumiče dejchaj o 106, já místy sesedám a za mnou slyším Alu v povznesené náladě ‘nahoru tlačíš-dolů neseš“ jak si to skvěle užívá, Pavla někde úplně na konci to jede, ale extrémně pomalu.

Na další sekci, která je pořád složitá se zasekneme a čekáme. Pavla pomalu přichází, evidentně otřesená, spadla přes řídítka (jela pomalu a tlumič se ji ponořil) a tak Martin s Pavlou dojíždějí na základnu po asfaltu a my dva s Vojtou a s Alou na chvostu – zlepšuje se a jede toho víc a víc projedeme HupCuk a poslední Sjezdy už jsou brnkačka. Unaveni, ale spokojeni dojíždíme k Radosti. Večer navštívíme Trail house (http://www.trailhouse.cz), což je bývalé info centrum než Horník vybudoval Základnu. Moc pěkný, mají zde i ubytování, určitě vyzkoušíme, rozhodně se na nás tváří příjemněji nežli v Radosti. Večer ještě dorazí i Pavla, má stehy na rtech a pravou ruku v dlaze – zlomenou. Tím její cyklo výlety skončily, dočasně. 

Neděle. Zase boj na snídani, a zase vzhůru na Dr. Wiessnera. Dneska v menší sestavě, bez Pavly a Aly, ale plni sil vyšvihneme se až nahoru. Dále pokračujeme po šotolině, Martin s Vojtou si odskočí sjet Velrybu a pak už poslední stoupák lesem i s trouchou bláta a na začátku SuperFlow. Chvíle odpočinku, ale rychle se rozjedeme a utaženými vracečkami si užíváme vybudovaný trail. Je to trochu něco jiného, nežli byla původní myšlenka oživit staré lesní cesty ale paráda. V euforii nadšení dorazíme k Občerstvení Na Stezce, objednáváme si místní skvělé Burgery, je vidět, že občerstvení zase funguje – loni bylo zavřeno, když jsem ty 2x bydlel ale zase asi vše v pořádku. Poslední kus pak již dorazíme s plnými žaludky  a v Radosti si dáváme i pivní občerstvení. Mě vrže ložisko přepákování tlumiče a tak s Martinovou dopomocí si hrajeme na mechaniky. Po rozebrání nacházíme úplně rozšmelcované ložisko, naštěstí na Základně mají, je to standarticovaný typ a tak mi 2ks za 60,- Kč prodají. Odjiždím pro Olgu, vlak mezi Lipovou a Žulovou má náhradní autobusy a tak nakládám kolo a vracíme se zpět. Po následné montáži lehce přetahuji závit na čepu, 6Nm je asi méně, nežli mám cit v rukou. 

Pondělí je dnem výlety do lázní, znovu Dr Wiesner nahoru a přes Brankopy a pak asfaltovou agonií a s přechodem na tlačení lesem dosáhneme Ripperův kámen. Zde je neuvěřitelně zabahněno, jak velkostroje těží kůrovcovou kalamitu, ale dělíme na dve skupiny, Olga s Hankou se probíjí lesem podél cesty a já s Martinem jedeme ještě výše, přes Studniční vrch a pak pěkným trailíkem dolů. Zde pak už potkáváme i Pavlu, která dorazila auto-pěšo aby s námi šla na oběd. Po oběde už jen traverzovkou k jeskyním, pak podél kolejí, které úplně opravují  k Veverkový chatě a místo výšvihu na Brankopu se necháme zlákat nikdy nekončící cestou zpět k Dr Wiesnerovi. (co jsme jeli dolů?) . Sjedeme Tajemný a Mramorový a pak už jenom Sjezdy na základnu. Já s Olou opouštíme skupinu, která má naplánovaný pěší výlety a tak zase na Rychlebech někdy přístě. Letos (2019) mám sice již odškrtnuto, ale na podzim možná bude ještě příležitost.