alias vý(let) za teamem Pavelini
29. – 30.3.
Alena Štěrbová, Pepa Zumr, DKK
Hotel Castellu Rossu, Lucciana
Velké plány – Petr N. ohlásil, že pojede nejtěžší rallye Evropě – na francouzské Korsice. A to jsme si nemohli nechat ujít, a tak Pavel Šimek vyhlásil, že ho musíme jet podpořit. Z velké emailové komunikace, kdy jediný Máslo se neozval, se ostatní postupně odhlašovali a přes komplikace s tím, že na Korsiku neletí žádný přímý letadlo, zbyl v posádce do ARTa jenom Pavel a Alena. Pavel ještě chtěl vzít svého bratra, ale nakonec vše bylo jinak. V podvečer odletu Pavel svoji účast zrušil, protože si přečetl rozpis a zjistil, že toho neuvidí tolik, co si myslel… a tak jsme s Álou nakonec házeli korunou – panna že jedeme, a orel že nikoliv. Jenom do souvislostí, odlet jsme plánovali původně kvůli Pavlovi v pátek, pak ještě do toho přišel mimořádný investiční výbor kolem Saltendu, a tak jsem byl na vážkách, zda vůbec letět, jediná Ála chtěla letět celou dobu Nakonec panna rozhodla. Jediný akční srdcař se nakonec ukázal jako Pepa Zumr, který dostal zprávu, že je možnost odletět za Petrem N. v 21:50 večer a hned ráno v 8:30 už čekal v Letňanech.
Malá odbočka – cílová destinace byla Bastia, kde hned vedle letiště bylo zázemí závodníků. Po komunikaci bohužel Bastia neposkytuje AVGAS 100LL, který potřebujeme, abychom mohli doletět zpátky domů. No a tak potřebujeme technické mezipřistání v Calvi, kde AVGAS mají a dokonce nám ho i prodají.
V pátek ráno se nasoukáme do letadla a v 9 už letíme na jihozápad a máme povolení stoupat do FL 100. Ladíme Karlovy Vary a pak se loučíme s českým FIRem a už Gruss Gott nás vítá ATC v Mnichově. Před námi Alpy a tak MSA nás vyhání až do FL 160, ze které pak vyklesáme v Itálii. Někteří účastníci nezachytili krásu Alp, neboť nedostatkem kyslíku usnuly.
ATC v Benátkách, Padově, Florencii a v Římě nás jenom vítají „radar contact“ a už zklesáváme k Elbě a v dáli vidíme hory na Korsice. Na dráhu 180 máme lehký zadní vítr, ale je dlouhá skoro 2,5 km a tak v pořádku po krásném 3,5 hod letu dosedáme jako do peřinky (Ála říká nejměkčí přistání, co kdy zažila:-) a vystupujeme do příjemného ostrovního ovzduší. Všude okolí vane bríza a prostě jsme na ostrově v Středozemí. Objednávám cisternu a pak s mírným zmatkem jedu zaplatit landing fee. Odlétáme do Bastie, hory nás nutí stoupat a nemohu naladit VOR BTA, jsme za kopcem. Nakonec ho natluču do gpsky a tak doletíme nad letiště a krásným (dlouhým) ILS přiblížením se zachytíme na ILS RWY 34. Vlevo uvidíme obrovský kemp s kamiony a zázemím pro celou rallye , vrtulníky odlítaj-přilítaj a v poklidu přistaneme. Dotaxujeme, přivážeme ARTa a odcházíme brankou.
Dojdeme k půjčovně, odkáží nás do letištní haly a řešíme – auto objednával Pavel Šimek, a tak nám ho nechtějí dát. A jiné není (zatím). Nakonec někde vyšťourají malou dodávku Peugeot, ještě voní novotou a má najeto 15 km. Na poslední chvíli ještě sundávají ochranné igelity ze sedadel a už vyjíždíme. Ale kam? Na rallye, která se dneska odehrává na jihu, je to 200 km, to nestihneme, a tak po malé svačince navrhuji, že pojedeme do Corte, malebného městečka uprostřed hor.
Corte – hrad a univerzita na kopci, procházka po městečku, návštěva místního letiště, pak už zpět, při příjezdu do Bastie nás čeká velká fronta vozidel, fanoušci chtějí do depa stejně jako my. Parkujem celkem daleko, ještě to otočíme a jedeme se ubytovat do hotelu. Pak znovu příjezd do depa, a čekáme na Petra. Přijede totálně vyčerpanej, dlouhý den a řeší problém, že má krátký rozvor, a jak to posunout, aby auto splňovalo jimi původně udané rozměry. Mají ale jenom 30 min, pak musí Porsche odjet do depa, a další okno pro servis bude hned ráno. Petr po večeři dojíždí na hotel, ale v depu je malá párty, a tak Ála dorazí na hotel až někdy po půlnoci.
Ráno po snídani (někteří pijou z jistých důvodů jen černej čaj), hned vyrážíme na stanoviště na plánovanou nejdelší rychlostní zkoušku (cca 50 km!) do hor, serpentinami stoupáme místy na jedničku, až dojedeme k malebné vesnici sevřené horami. Ortiporio, význačným orientačním bodem je kostel Sant Agostino.
Sant Agostini fanynka sehrana dvojice Pavelini
Čekáme na konci rovinky (pokud se dá říkat cca 200m úseku rovinka) se skvělým výhledem, až začnou projíždět závodníci.
Jako předjezdci komisaři, pak opravdový předjezdec to už kosí a pak závodníci jedou v pořadí od 10 k 1 největší rallye hvězdy, jsme nadšení a ohromně si to užíváme, máváme českou vlajkou a fandíme v oranžových stejnokrojových bundách týmu Pavelini.
Najedou se vše zastaví a zpomalí. Někde před námi na trati se asi stala nehoda, a tak je jenom volný průjezd. Petra to trochu zachrání, měl defekt zadního kola a musel nasadit ke třem úzkým jednu širokou pneu znamenající nejen odlišnou adhezi ale i jistotu, že další defekt znamená jízdenku domů.
Ve výsledku tak neztrácí pozici na Abarthy. Zafandíme, projedou a my míříme k autu a do depa. Odevzdáme auto, depo, Petr přijede, vymění pneu za tvrdší, a zas pokračuje. My se ještě chvíli poflakujeme ale pak 14 odbije a jdem zpátky na letiště a odlet.
Odlet v pohodě, nasměrují nás přes Elbu k Itálii a po vyhlídkovém letu před 19. přistáváme opět v Letňanech. Do deseti minut je tma, jak když zhasne, takže to stíháme tak tak.
Všichni se rozejdeme příjemně unavení a plní dechberoucích zážitků s jasným plánem si obdobný výlet ještě zopakovat, tentokrát snad na delší dobu než jen těch nabitých hodin…
Ala:_[S1]Respektuji tvoji volbu termínu. Správně je opravdu rallye, pochází z francoužštiny. Nicméně nově (asi vzorově z USA) se používá rally, PN používá slovo rally a na našem trhu vychází časopis Rally…
Nejnovější komentáře