Na přelomu zimy a jara nás zavál vítr cestování do nádherné arabské země – Ománského sultanátu. Netuše, do čeho se pouštím, jsem souhlasil a přes jistou moji zdrženlivost musím zde říct, že Ománci jsou milí a příjemní a jejich krajina je úžasná.
22.3. Pátek
D: Odlétám s Smartwings, přikoupil jsem si sedadlo do 1.řady a největší pohoda. Sice vedle mě sedí manželský pár s dvěma malými dětmi, kterým je 6-ti hodinová cesta dlouhá, ale nakonec si kreslíme a tak to rychle uběhne.
23.2. Sobota
D: přiletím z Dubaie, Salam Air, v pátek jsem byl v Dubai u Mira Zahranky, Miro mi ukázal kde bydlí a pak v sobotu jsme šli na pláž a pak už nic. Měl jsem problem s taxikářem, který mě odvezl na špatný terminal, musel jsem si vzít dalšího taxika, když me v shuttle busu řekli letušky, že bych to nemusel stihnout. Nakonec bych to stihnul, letadlo mělo vice jak hodinu zpoždění, krátký 1h let do Muscatu. Tady se potkávám s O, kupuju datovou SIMku Ooredo – Martin Jaroš Ja pak už jen taxíkem na hotel taxíkář jede jako Fitipaldi, asi pak má další rito. Podle O ji špatně vrátil peníze, ale to bylo naposledy, kdy jsme se s takovým přístupem potkali, jinak moc milí a přátelský lidi.
Iránské hory
24.2. Neděle
D: Nedělní program nám trochu nadiktuje otevírací doba v mešitě Kaabos Grand Mosque, pro nevěrce zde mají otevřeno od 8 do 11. Vybírám na snídani auta, podle informací, co jsme získali potřebujeme 4×4 pořádný off-road, na první pokus jsem vyberu auto, ale s jiným datumem, není defaultně web nastaven, že to chci hned ten den, na druhý pokus už správně vybírám TOYOTA Fortuner a pak tedy taxíkem do mešity a na letiště. Mešita je nádherná, kombinacé bílehé mramoru a velkých prostor je úžasná. V okolí je zahrada a vodotrysky, prostě tu postavili malý ráj na zemi, která je jinak pouští. V půjčovně na nás chvíli koukají, nemají naši rezervaci ala pak ji najdou a z z pojmu similar se vyklube bílý offroad s automatem a benzínem. Je troche líný, přestože má 3litrový motor, pokračujeme přes celý Muscat až do pobřežní čtvrti Mutrah, zde chvíli hledáme parkování, po nalezení parkovacího automatu nemáme mince. Pak se ukáže, že dneska je parkování zadarmo. Jdeme na pozdní oběd, skvělé jídlo, bohužel všichni cizinci, jak to najdou v Triadvisoru popřípadě v Lonely planet. Ještě navazuji družbu s taxikáři, pokřikují, jestli nechceme taxi, tak si sednu vedle nic a pomáhám jim s pokřikováním.
Procházíme trhem, pěkný, očumuji pekárnu a chci si koupit arabský chleba a nakonec ho dostanu zadarmo. Všichni se ptají odkud jsme, ale Česko – Československo zná málokdo. Pak vylezeme na pevnost, fotíme záliv s sultánovými jachtami a zas dál aute přes celý Muscat (okolo) až k letišti, s malou zastávkou v Opeře, kde máme slíbenou konzultaci o Ománu od Pavly, který tu bydlí přes 7 let a dělá průvodce ve svém volném času. Dojíždíme přes zácpu do Al Mouj, expatskou vesničku situovanou vedle golfového hřiště a kam jezdí Ománci na výletní kávu a projít se bulvárem. Večer se vracíme zpět do toho samého hotelu, už jsme unaveni se posunout někam dále.
25.2. Pondělí
D: Vyrážíme, napřed po asfaltu, drtíme cestu k pevnosti Nakhal, pak i teplé prameny proti proudu, kde vyvěrají z hory a zájezdy tam jezdí na koupačku a dále po asfaltce až do města Bat, zde hledáme staré hrobky z kamene, postavené 3000 BC. Jsou oploceny, ale vrata nejsou zavřena a tak je obhlížíme. No chvíli předtím jsem se zahrabal, ale situaci budeme řešit později. Po vyhledání příslušné stránky v manuály plynule vyjíždíme a pak zas po asfaltu přes pevnost Bahla, kde je již zavřeno do Misfah al Abriyyin, vesnička v skalnatém svahu s naším ubytováním, hotel Old House. Máme zde zamluveno ubytko na dva dny, ale zpětně to nebyl uplně dobrej nápad, zbytečně se pak sem druhý den vracíme. Vesnice je postavena uprostřed terasovitých políček, palmičky kontrastně se zelenají oproti okolním skalám a stare domy z hliněných cihel se zde postupně mění na modernější kameno betonové stavby, jak podle Lonely Planet sem cizinci vozí peníze. Pokojík je malinký a spíme na zemi (na matraci bez roštu)
26.2. Úterý
D: Výlet na nejvyšší horu Ománu, Jebel Shams, 3023m, ale vrchol je obsazen vojáky. Asfaltovou cestou, měnící se na prašnou silnici, trochu kufrujeme, že si popleteme resorty, ale nakonec správne jdeme na Balcony walk – cesta úbočím nad kaňonem, o kterém říkají, že je nejhlubší na světe. Je impozantní, krásný, kolmé stěny padají stovky metrů hluboko, ale nikde žádná voda, vše je vymleto asi jenom přívalovými dešti. Všudypřítomné kozy okusují sporadické keříky, bohužel i zde si civilizace vybrala svoji daň – v podobě plastových odpadků, lahví a podobně, které sem zanesli turisti. Vracíme se, ale nedá mi to, zkouším dojet na dno kaňonu, úzkou průrvou poračuji po až srovnaná šterková cesta končí a dále nevede. Wádí Ghul je před námi, je ale pozdě, na pěší výlet nemáme dostatek času. Vracíme se do Misfahu, už skoro za tmy, přeci den je krátký, jsme na severní polokouli a je zimní čas.
27.2. Středa
D: Další automobilový den začíná na asfaltové silnici, po které stoupáme, stoupáme a stoupáme. Beru stopaře, pravý Ománec staršího věku, s příslušnou dýkou za opaskem si nechá zastavit v serpentine a odchází do kamenité krajiny, kde není vidět pěšinky ani žádné stavení. Vyjedu ještě jednu serpentínu, koukám dolů, ale úplně zmizel a ani není
vidět kam by teoreticky mohl jít. A najednou jsme na hřebeni, zastavujeme a před námi Hajanské pohoří kam až oko dohlédne.
A asphalt končí, my se však nedáme a strastiplnou prašně kamenitou cestou sjižíme asi 2h až do Balad Sayt, male vesničky obklopené velkými horami. Vesnička je zde, protože na úbočích prameny poskytují vodu na zavlažování, historická pevnůstka na male vyvýšnině dává rozhled na majestátní vrcholy kolem. Zkoušíme, zda je nějké občerstvění, ale je zde jenom obchod a tak pokračujeme dále prašnou cestou v korytu řeky-potoka,který je snad naplněn vodou jenom v deštivých dnech.
Dojíždíme na asphalt, bylo to dlouhá cesta. Ještě nás čeká dnes Wakan village, v podstatě podobná záležitost, v vysokém svahu, kam Toyota jeden a první převodový stupeň je vesnice, kde voda z pramene dává život malým políčkům, palmám a vlastně celé vesnici. Zpět na dálnici, do Barky, nevzhledné přístavní město, hotel vedle dálnice, ale čistý.
28.2. Čtvrtek
D: odjíždíme z Barky, trochu zde mají divný system nájezdů na dálnici, ale nakonec jsme v tom správném směru, když si vzpomenu, že nám říkali, že centrum je obchodní centrum LuLu, tak mířím po dálnici, zkouším nějaké coffeshopy, ale nijak mě to nenadchne a tak jí jenom O. Já pak až po nákupu snídám v Subway toritilu, a hned vedle vidím obchod s halwou, což je místní specialita – rozlisované datle v podobě zahuštené želatiny. V Lulu kupujeme svačinu, abychom nemuseli hledat pakistánsko-indický café-bistra. Nakoupíme pita chleba, houmus libanonský a normální, svačina se pak velmi hodí. No a pak zase silnice , cestu jsme už jednou jeli, původně slibovaná terenní část zmizela a na místě je nova asfaltová silnice přes Green Mountain, na hřebeni si dáváme svačinu, fouká a je zima, bohužel žádné výhledy – buď opar nebo mraky nám zamlžují místní pohoří. Sjíždíme zpět a cestou do Nizwy hledám nějakou wifi, potřebuji odeslat a přijmout emaily a na telefonu toho nejsem schopen. Tak těsně před Nizwou další přestávka, v hotelu si O dává jídlo a já se pokouším trochu posunout pracovní záležitosti. Jedeme na trh, procházíme velkou pevnost, Nizwa byla původní hlavní město Ománu, je zde velká pevnost a trh. Procházíme trh, kupuji dišdaš, arabský ománský oděv (noční košile) šedé barvy. Bílou jsem nechtěl, byl bych hned špinavý. K tomu I pokrývku hlavy kumma. No a hned jsem zapald mezi místní, usmívají se na mě a zkouší to na mě arabsky. Umět 20 arabských slov, jsem tu jak doma. Vracíme se na předměstí, troche hledáme ubytování, co máme objednané přes airBnB, ale nakonec je to v pohodě, v posledním patře za uníkovými dveřmi nalézáme číslo bytu a slíbený klíč je pod rohožkou. Vracime se zpět k trhu, je zde restaurace zaměřená na ryby, jsou skvělí.
1.3. Patek
D: Ranní vstávání je trochu za trest, jsme na trhu brzo, plašil jsem, 5:45 je obravdu moc brzo. Alespoň vidíme, jak se postupně plní, přicházejí prodejci koz, ovcí, velbloudi a krávy jsou někde opodál, a nakonec je úplně plno. V kruhovém tržišti procházejí prodejci a vykřikují pro mě neznámá slova a snaží se prodat své miláčky, kupující pokřikují, dívají se na zuby, prohmatávají slabiny a občas se asi uskuteční nějaký obchod. Bohužel je zde již přítomna spousta cizinců co fotí bezhlavě vše co se hýb
e, jsem rád, že mám dišdaš a tak troche se od nich separuji. Pomáhám vedle usednuvšímu starci prodávat špagáty na uvazování ovcí, za jeden o délce cca 1m si účtuje cca 0,1 OMR, což je asi 6 korun. Jdeme na snídani, v místním bistru se mě všichni prohlížejí. Po snídani ještě vyzvedávám vyprané a vyžehlené prádlo, a pak míříme po silnici někam, kde by měl být mědený důl. V Ománu se historicky těžila měd, kterou pak vyváželi do Mezopotámie. Bohužel, dojedeme jenom do wádí, kde na uvedené adrese na Googlu nic není, projíždíme okolí a nakonec jenom vylezu nakopec, kde jsou trosky kamenné věže. No nic, asi to chce lepší přípravu.
Pokračujeme do Al Wasil, kde máme v 15 sraz a pojedeme do pouště k beduinům. Jsem troche skeptický, co to bude za atrakci pro tůristy, ale nakonec je to skvělý. Nomadic desert camp opravdu provozuje Rodina beduínů, kteří se narodili zde, kousek od Al Wasil a mají zde svoje stáda velbloudů.
V koloně odjíždíme, napřed nám odpustí vzduch z pneumatic, podle mě zbytečně, nejedeme žádným hlubokým pískem, kde by to bylo nutný – a taky turistický offroady jsou taky Dacia Duster a podobně (teda převažují Toyoty Fortuner a LandCruser), a tak cesta je vypluhovaná v písku a vedena pak přes tvrdý podklad. Jedeme pak navštívit stádo velbloudů jsou milí a nechají se drbat za ušima. Malá přestávka, vylezeme na dunu a kolem je nekonečná poušť. Vracíme se zpět do tábora, večeře, beduíni nám povídají o kávě, pravé ruce, datlích, ….
2.3. Sobota
D: Ráno vstávám časně, vylezu na okolní dunu a snažím se vyfotit východ slunce, jsem ale cca o 10 min pomalejší. Pak nastává velký zážitek, jedeme s průvodcem přes 200km pouští, přesně ví kudy se má jet, casta na začátku je vedle připravované nebo opuštěné silnice, po ní se nedá jet, jak má roletu a tak přejíždíme z jedné strany na druhou. Ale pak 100% poušt, nahodu a dolů po dunách, mastíme to kolem 80km-h a vyžaduje to pozornost.
Chlapíci jsou asi taky nadšení, dovedou nás kolem pouštní školy úlně na jih, podle původních informací jsme asi o 150km jižneji, nežli jsme předpokládali a tak na konci překvapení – přejíždíme asfaltovou silnici a moře.
To si samozřejmě nenechám ujít a tak jedu po hranici vody a písku a voda stříká přes sklo nahoru. Svačina, rozdělíme se s průvodci o papriky a balíček, co jsme dostali v campu a pak se rozloučíme. Jedou zpět taky přes poušt, po asfaltu by to měli asi 300km. Olga mě přesvědčí, ať zkusíme ještě k ostrovu Masíra, ale nejezdí trajekty. Tak zase zpátky, drtíme asphalt o 106, chceme dojet do Ras al Had, kde bychom chtěli večer jít na želvy, jak kladou vajíčka. Hotel, večeře, a v 20 nás vyzvedne průvodce, který nás jenom dovede do dalšího resortu kde platíme 7 OMR, a přiřadí nás do skupiny 5. Každá je asi po 20 lidech a jdem pěšky na pláž, kde je jedna želva a těch 100 lidí si ji postupně fotí a koukají , jak klade vajíčka. Brrr …ale sami bychom ty želvy nenašli. Zpátky s průvodcem, zaveze nás do hotelu, měli jsme jet vlastním autem
3.3. Nedele
O:
D: po snídani ještě si vyžádám pláž a moře, jsem tu asi jedinej, ale přeci je potřeba vlízt do vody, když je tu. Pak zas asphalt, směr Sur, a Wádi Bani Khalid. Ještě za Surem nás kontroluje místní policie, podívají se na papíry od auta a na řidičský průkaz, velmi slušní a pak zasalutují s úsměvem, vše v pořádku. Wádi Bani Khalid je turistická atrakce, spousty autobusů a tak jdeme podél tůní až k jeskyni, sice mám čelovku ale v dišdaši se nedá a tak se varcíme zpět. Olga jde napřed já zase vlezu do vody jenom se pláchnout a pak asphalt zpět do Sůr. Vylezeme na místní věž nakopci a fotíme, ještě návštěva místní loděnice, kde staví ze dřeva původní rybářské lode, krásná ruční práce. Bydlíme v apartmánu vedle hotelu, na jídlo jdeme do hotelové restaurace, potkáváme tam účastníky campu.
4.3. Pondeli
D: ráno snídaně v hotelu, pak Kalhat, archeologická památka je obehnána a místní hlídač nás vyhání, že by ho pokáral boss. Fotíme a pak navrhuji, že projedeme kaňonem proti “proudu” ujedeme asi 3 km, vidíme rozpadlé zavlažovací systémy, nakonec naši cestu ukončí těžba písku místními řemeslníky a tak otáčíme zpět. Wádi Tiwi, prudká cesta nahoru a dech beroucí výhledy, máme štěstí a stopař nám ukáže cestu až k místnímu vodopadu – atrakci, bez něj by to bylo celodenní hledání. Zpět z kopce, další wádí Shab, což je taky turistická atrakce, musíme zaplati 1OMR za převoz lodičkou, a pak jdeme na pěší tůru podél. Dostaneme se až na dohled dalšího wádí ale máme překážku , že se nám nechce slézt cca 1,5m dolů abychom pokračovali, už i předtím lezeme obtížně a tak se vracíme zpátky. Hotel v Suru, jiný , večer jsem našel rybí restauraci, skvělá.
5.3. Utery
D: Poslední den, vymyslím se okružní cestu k Majlis al Jinn, velké a hluboké jeskyni, jedeme prudce nahoru, pak na náhorní plošině přejíždíme , zase kruhové hrobky ale ve výrazně lepším stavu, troche bloudíme a pak cesta, kterou jsem chtěl jet není. Tak zpátky, dolů k moři popojeme asi 15km a zas nahoru ostrým stoupákem. Z jeskyně vidíme jenom propadlé stropy, je to úchvatné, ale místníkluci jsou otravní chtěli by cokoliv, ale dám jim jenom lana a tak při svačině nás pozorují domorodci co přispěchali z místní vesnice. Zpět dolů ještě zelenomodrá atrakce v podobě jezírka, koupání vynechávám, moc lidí, chci do moře. Chvilka hledání, pak u rybářských člunů najdu pláž s oblázky, a už jenom cesta zpět do Muscatu. Hledáme myčku, máme za povinnost vrátit auto vyčištěné, ale nakonec to není takový problem, u myčky jsou Indové, co vám auto za 30 min kompletně umyjí I zevnitř. 2 OMR.
Cesta naletiště, trocua hledání benzinky, ale nakonec úspěšně najdeme I vjezd do půjčovny. Tam chladík skoro nic neřeší obejde auto, opíše stav km, a konec, jdeme. Přebalujeme, O šetřila a nemá odbavené zavazadlo a tak ji pošlu batoh do Prahy. Hodina do DBX, a tam čekáme do 3:00 nežli letí FlyDubai se svým 737 MAX do Prahy. Ráno nás to vykopne v 7 na letišti, jsme trochu jako zombie, ale to se dalo čekat.
Zapsal David podle poznámek O.
Nejnovější komentáře