Dolomity – Cortina 2018

Účastníci – Martin, Libor, Pavla a David, pak externísté Ota a Štepán

Po dlouhých letech naše MTB skupina se dokázala dohodnout, že zopakuje již historkami opředený výlet do italských dolomit a to přímo centra necentrovatějšího – legendární Cortina d’Ampezzo, která je obklopena nádhernými vápencovými (dolomitickými) horami.

Sobota – odjezd z Prahy, dobíjení před Mnichovem, přes Garmisch v pomalu  jedoucí koloně dolů  do Innsbrucku, nabírám Martina u nádraží. Snad se všichni Italové, Rakušáci a Němci snaží přejet Brenner tam i zpět, popojíždíme v koloně a nahoře dobíjíme. Z kopce chvíli popojíždíme, ale pak se kolona rozjede a u mýtné brány se úplně rozpustí. Odbočíme na Brunico a v hustém provozu pokračujeme na Toblach. Máme zpoždění, ale Libor je před námi a tak mu posíláme fotky našich pasů, což agentuře postačí. Je sobota, ale náš příjezd je po 20.h. a tak ještě krátce nakoupíme v Brunickém Lidlu základní potraviny – vajíčka, olej, zeleninu, mléko  a víno. Dojíždíme do chalupy těsně před západem a pak po vybalení jen do města na jídlo –  (podle mě návštěva) 5 Torri.

Neděle 2.9.

Po snídani – peču vajíčka pro pánské osazenstvo spolu s cuketou, se zabalíme na pěšo. První den se nepodařilo počasí, je hnusně, mží a tak volíme jenom pěší výlet do Cortiny a lanovkou na Tofanu (3244). Jak stoupáme, teplota klesá, na přestupu uprostřed mraku vidíme, jak lana mizí v bílé mlze. Nahoře nás lehce překvapí sníh, sněží a na zemi leží cca 10-15cm. Po schodech vystoupáme cca 40m ale dále cesta na vrchol je zavřená, z důvodu sněhu. Trochu se koulujeme, v bistru si dáváme svařák a jiné teplé nápoje a pak už jen cesta lanovkou dolů. Těsně před odjezdem se na chvíli oblačnost roztrhá, a tak se nám naskytne pohled na Cortinu. Výhled však netrvá dlouho a při odjezdu lanovka zase mizí do mraku.

Pondělí 3.9.

Cristallo-Tre Croci

45,8km up 923 down 2437 ( lanovka  +950m Faloria, +564m Son Forca) nádraží, Rif Faloria 2123, sjezd po sjezdovce na Rif Rio Gere (pod Tre Croci)

Na zahřátí volíme první den trochu lanovkovou trasu. Po železniční trati, předělané na cyklostezku dojedeme do Cortiny na bývalé železniční nádraží. Vyjedeme lanovkou na Rif. Faloria, v kabince potkáme anglo-irský turistky, které mají mapu. Ale běžeckou, dušují se však, že budou jen chpdit. Sjezdem po sjezdovce  k Rif Rio Gere, sedačka nás vytahuje na Rif Son Forca (2215) a pod sebou vidíme sjezdovku, kde jsme minule trpěli a tlačili prudce vzhůru.

Tentokráte bez potu a úsilí se dostaneme nahoru, otevírají se nám výhledy na Cristallo a Pomagnon a lehce sjedeme k vodní nádrži a pak pokračujeme po šotolinové cestě B04 přes kamenité splazy, brody až k mostu Casonate. Zde po konsolidaci skupiny odbočujeme vlevo na 202, stoupákem na traverzovou cestu a pak prudce dolů k bývalé žel. trati. Po trati k odbočce Sentiero Italia dojedeme na parkoviště a po krátkém rozhodování si dáváme zpestření v podobě objetí Col Rosa. Po „10“ stoupáme k vodopádů Cascata di Fanes, odbočka na 401, tlačíme prudce vzhůru do passo Posporcola 1711,

traverzovkou se pohupujeme až nad Campo Olimpico, prudce serpentinami dolů, asfalt se napojí v nižších polohách a dojíždíme do Campo Olimpico, restaurace zavřená, opakování Calzone se tedy nekoná, a tak přejedeme silnici, napojíme se na již jednou projetou cyklostezku po železnici a tentokráte z kopce na jedno šlápnutí dojedeme do města.  Výlet se trochu protáhl, a tak chvíli čekáme před Pizzeria 5 Torri a dáváme si zaslouženou obědo/večeři. Dojíždíme do chalupy a podíváme se do lahve červeného vína, kterou jsme koupili cestou v Cooperativě. Jedna nestačí, ale více než dvě nedáme.

Uterý 4.9.

55km 1716m up/down

Sennes

Na dnešní potenciálně nejdelší výlet tradičně vyrážíme po železnici, lehce stoupáme přes Cortinu až k odbočce na Campo Olimpico, pak lesem až  na parkoviště u serpentin hlavní cesty do Cortiny (1449). Zde začíná asfaltové stoupající peklo, hned po druhé zatáčce nás zaříznou namakaný borec s 20 let starým kolem a několik elektrikářů. Stále vzhůru údolím řeky Boite, na úzké silnici jezdí mikrobusy s turisty, kteří … něco si odpustili stoupání. Po úporném stoupání a serpentinách nás silnice konečně vyplivne na malou rovinku a před námi se objeví chata Ra Stua (1695), kde zavoní „Linzen“ dortík. Po nezbytné kávě koukáme po elektrikářích, kteří zde mají připravenou nabíječku.

Dále cesta vede nádherným údolím po šotolinové cestě, stoupáme a až se se cesta stává prudší a tak potupně tlačíme. Dohání nás italská turistka, pozdravíme se a něco na nás mluví. My trochu odpovídáme, ale moc nemluvíme, protože nám chybí dech.

Na rozcestí se se konsolidujeme, a tak se dáváme s čipernou Italkou do řeči. Lehce a s úsměvem nám prozradila, že jak bydlí v Cortině, že měla lehký Colnago a objela celé údolí Fanes a okolí a teď už jenom ve svém věku (78) chodí.

Pokračujeme lehkým stoupáním až k chatě Senses 2126 m., poobědujeme, a pak sjezdíkem po šotolinové cestě k chatě Fodara Vedla 1966 m., kterou míjíme nadjezdem po úzkém singletreku. Cesta pak prudce klesá k mostu a napojí se na již námi projetou šotolinovou. Ještě kousek sjedeme a pak odbočíme na prudké stoupání a po strada militare tlačíme přes krásná zákoutí až do  Forcola la Lerosa (2020 m.).  Po krátké zastávce posvačíme na lavičce s výhledy na skupinu Fanes, poté nasedneme na naše oře a  sjíždíme údolím Val de Grotes. Prohřejeme brzdové kotouče a po delším sjezdu se připojíme na železniční cestu a na jednou šlápnutí sjedeme na Ospitale. Nezbytná zastávka, káva a  pak po trati domů. Máme toho dneska celkem dost.

Elektrikáři – pseudobikeři mající elektrokolo

Středa  5.9.

up/down 1470 m  41km

Misurina

Ranním autobusem jedeme přes Ospitale do Misuriny (1751 m.).

Po asfaltu, který je přeplněn čekajícím auty jedeme k mýtné bráně, kde fronta končí a auta pak vyrazí prudce po silnici (na rozdíl od nás, kdy zpočátku lehce a jak silnice nabírá sklon, tak hůře a pomaleji). Stoupáme a stoupáme, serpentiny a sklon asfaltu se stále zvyšují a již nad námi vidíme Rif Auronzo (2320 m.).

Obrovské parkoviště, plné aut a autobusů nevěští nic intimního. Po traverzové  cestě korzují zástupy lidí a projíždíme kolem kapličky Cappella degli Alpini až k Rif Lavaredo (2344 m.). Zde nezastavujeme a pokračujeme stoupáním na Forcola Lavaredo (2454 m.) kde se nám otevírá dechberoucí výhled na Tre Cime a celé udolí Val Rinbon s chatou Tre Cime.

Všude výletníci, sjezdem zpět na chatu Lavaredo, kde si dáváme oběd. Narvaná zahrádka, všude čekající turisti, no prostě masakr. Projíždíme traverzovou cestou zpět na Auronzo  a po asfaltu dolů. Kotouče žhnou, jak brzdíme, ale cesta dolů je výrazně rychlejší a tak po chvíli dorazíme do Misuriny. Po nezbytné přestávce na zmrzlinu obkroužíme jezero a sjíždíme po šotolinové cestě k asfaltu.

Po asfaltu drtíme stoupání až na passo Tre Croci, kde krátký sjezdem po šotolině dojedem k lanovce na Cristalo.

Tentokráte se nevyvezeme nahoru, ale pokračujeme po 211 přes agroturistickou usedlost El Brite de Larieto (zavřeno, asi kvůli kydání hnoje) až na chatu Rif Mietres, kde na terase konzumujeme kávičku a linecké!!! Sjezdem po sjezdovce se dostaneme na asfaltovou cestičku, po které se napojíme na naši známou železniční trať a ta nás dovede na naši chalupu.

Večer přijede Ota se Štepánem, sdělujeme si naše zážitky a plánujeme další výlety při sklenici vína.

Čtvrtek 6.9.

Up 587m  down 1138m  31km

Kolem Col Rosa

Ráno vyzvedáváme Otu a Štepána a v chladném počasí lehce stoupáme přes autobusové nádraží až k lanovce na Tofanu. Musíme podepsat nějaké papíry v italštině, ale přítomný advokát nám sděluje, že je vše v pořádku (tedy všichni vinni odpočátku), a tak nakonec jedeme.

Tentokráte ale nejedeme až nahoru, ale po prvním úseku vystoupíme a prudkým sjezdem se dostaneme na šotolinovou cestu, která mírně stoupá, pak už i více a po několika serpentinách zastavujeme na vyhlídce nad Cortinou. Dále už mírný traverz lehce nahoru a dolů, Štěpán vpředu udává tempo a zastavujeme až na Passo Posporcora, kde je též nástup na feratu Enrico Bovero, která dovede hikery až na Col Rosa (2166m.n.m). Col Rosa není dnešním cílem a prudkým sjezdem padáme až k mostu Ponte dei Cadoris přes Rio Travenanzes, která hlubokou soutěskou pění pod námi. Šotolinovou cestou až k vodopádům Cascata di Fanes, kam se samozřejmě zajdeme podívat. Vodopád plný vody, vodní tříšť ve vzduchu, ale krásná soutěska. Sjezdíkem na asfalt, podél řeky a pak již známou cestou k Campo Olimpico. Restaurace je bohužel zavřená (zase) a tak zastavujeme na poradu. Spouští se prudký déšť a tak popojedeme přes silnici a chvíli čekáme v lese. Déšť neustává, spíše se stává průtrží  a tak se vyšvihneme na železniční cestu a u nádraží zapadneme do Pizzerie, kde si dáváme konečně jídlo. Sestavu rozpouštíme a pak kávička na náměstí , kde nás okupují vrabci. Nakupujeme v Cooperativě, a pak večer u vína debatujeme o projeté trase a prstem na mapě si ukazujeme, kam můžeme jet v pátek a co jsme již projeli.

Pátek 7.9.

Up 418m  1729m down, 31km

5 Torri

Ráno zataženo, mužstvo se vzpouzí a tak vyrážíme na cestu 5 Torri jenom v sestavě Štepán, Libor a David. Známou cestou po železničním svršku, přes bývalé nádraží až k lanovce na Col Druscie. Tak opět prudký sjezd dolů, tentokráte pokračujeme k další lanovce, která nás vyveze až k Rif Duca d` Aosta. Pak prudkým sjezdem napřed po kamenité a pak po napojení na asfalt padáme až na státní cestu z Cortiny na Passo Falzarego. Poté mírným stoupáním, ale po asfaltu, pak se snažíme jet po souběžné značce, ale ani ne po kilometru to vzdáváme a vracíme se na asfalt, po kterém se vyvezeme až k lanovce a chatě Rif. Bai de Dones. Lanovka nás vyveze v mírném dešti až k chatě Rif Scoiattoli 2225m.n.m.

Malá pauzička, kavička, nádherné výhledy, tedy pokud mraky dovolí (na Cinque Torri a Tofanna Rozes) a v mírném dešti nastoupáme k sjezdíku, který vede podél Rif Cinque Torri k asfaltu.

Zde po krátké debatě opouštíme asfalt a po cestě 439 to chvíli neseme dolů, chvílemi jedeme až zase po asfaltu téměř k státní silnici a pak plynule přecházíme zase na značku, kterou jede jenom Štěpán.

Po chvilce mu na mokrých kořenech také dojde dech a tlačíme kola po turistické cestě, přes hluboké rýgoly až zase na šotolinovou cestu, která nás vyplivne po nádherném sjezdu zpět na asfalt.

Po krátkém sjezdu po asfaltu zase odbočujeme na šotolinovou cestu a lehkým stoupákem po 406 pokračujeme až na další asfalt, kterým sjedeme až do Cortiny. Po krátkém, ale intenzivním stoupání s jazykem na vestě se vyškrábeme na železniční cestu a pak už jen z kopce. Myjeme kola, a najednou prudce prší. Konec výletu se zadařil, po dešti zase slunce nám osuší bundy a boty před chatou.

Večer už jen rozborka a nakládaní strojů.

zapsal dkk