Níže jsou zápisky z naší návštevy jižní Afriky, kde jsme létali na malých letadlech a pak chodili po Drakensberg a Lesothu.

Celé to vlastně začalo na výstavě AeroExpo v Friedrichshafenu, kde se každý rok koná největší výstava letadel a dalších zařízení, které mohou mít schopnost létat. No a na stánku Zlin Aviation je tam vystavě Savage Shock Cub, což je x-tá derivace slavného Piper Cub, STOL letounu. Tam jsme získali kontakt na chlapíka, co provozuje Flying Safari v Jižní Africe (obě písmena velká, jedná se o stát) Po krátkém emailování s Craigem Langem, kde mi napsal, kam asi poletíme, domlouváme termín a už jen se zabalit a odletět. No není to tak úplně jednoduché, musím dorazit asi o 3 dny dříve, abych mohl validovat svoji průkazku EASA na místní podmínky, obeznámit se s terénem a udělat si krátky Advanced Bushfying Course.

 

30.4.- 1.5. cesta tam

A začínáme – to strávím celý den v letadle, kdy přes Zurich letím do J-burgu a s přestupem pak do Durbanu. Tady jsem přesně neporozuměl intsrukcím, mohl jsem si letenku koupit přímo do Pietermaritzburgu, což je výrazně blíže k Howick a Eva’s field, kde má Craig základnu. Nu což, cestou po dálnici si povídám s Craigem a koukám po okolí. Stihnem návštěvu místniho malého letiště, Eva’s Field, 700m travnaté plochy. Pak už jen ubytování v Old Hotel Curry’s Post, kde jsem asi jediný host a není to hotel, ale apartmán, kde nic jiného není (ani recepce, prostě vůbec nic)

2.5.-4.5. úvod a practical bush flying

Craig mě nabírá ráno (pak každý den se situace opakuje) a odvezeme děti do školy, něco občas zařídíme, nakoupíme do kanystrů benzín a jedeme na Eva’s field. První den letíme s Savannah, 600kg LSA, Rotax, moc příjemné letadlo, jenom plave a plave… Letíme do LadySmith, tj severozápadně, cestou děláme několik touch&go. Je tu podzim, ale celkem teplo, jediné, tak jsou krátké dny a po 18 je tma, a to černočerná. Asi jako tento kontinent. Další dny přesedlávám na Savage Bobber, červenožlutýho ostruhovýho dráčka, s velkema bush 26’kolama, a cvičíme soft and short field přistání do vysoké (1m) trávy, což je pro první trochu obtížnější, zvláště když u short v konečné fázi letím natažen a dosedám na 3 body a přes Rotaxem poháněnou vrtuli  není vidět.

Na závěr, po dlouhých telefonátech na místní leteckou autoritu dosává Craig potvrzení, že moje dokumenty dorazily a tak udělám ještě krátký test z AirLaw, kde mi pomocí předpisu pomáhá vybrat z tří stejných odpovědí tu nejsprávnější. No a na závěr mám South Africa Pilot Licence, tedy zatím jenom scan kopii, originály jsou někde na poště. Vyzvedáváme tátu a Olgu a jedeme do Curry’s Post a pak večer nás Craig vyzvedne a veze nás na večeři.

 

5.5. alias dobrodružství začíná

Hned ráno, po 7mé hodině se loučíme s Curry Post a Craig nás veze   VW Transporter na Eva’s field. KKv letí s  Bobberem  já s Olgou Savannah. První leg míří na západ k Drakensberg, male letiště Himeville, kde si dáváme první přestávku.

Hned u letiště je vojenská základna, Craig nám povídá, že hlídají hranici s Lesothem, která je vysoko v blízkých horách, že si chodí krást  telata a ovce. Pak prudce otáčíme a letíme k pobřeží, Mkambathi nature reserve, přistáváme na travnatém stripu, bohužel k moři na koupání daleko, ale pobřeží je nádherné.

 

Pokračujeme podél pobřeží na jih, delfíni, ústí řek, prostě paráda.

Po minutí Port St. Johns, přistáváma na vysokém stolovém kopci, 300m nad hladinou moře, dlouhá asfaltová dráha, předtím je potřeba rozehnat pasoucí se krávy. Již čekajícím microbusem sjížíme dlouho až na hladinu moře a přes městečko pokračujeme na další břeh řeky Mzimvubu a doveze nás až do milého ubytování Ntafufu Eco Lodge, (http://www.ntafufulodge.co.za)což jsou  bungalovy na kopci, vyhled k usti Hroši řeky (Mtafufu)

Paní hostitelka je z Dráždan a tak u večeře poslouháme její příběh přistěhování se do SA.

 

6.5. Wavecrest a Ferndale

Z Ntafufu po snídaňových vajíčkách a pečených rajčatech (to je slast jíst zase rajčata co mají chuť narozdíl od těch z španělského skleníku) zastavujeme u benzinky, kupujeme benzín do našich Rotaxů a pak na letišti plníme nádrže. Vetšinou je to kolem 80l, Bobber je trochu žíznivější, jak ho Craig točí na 5.000 RPM, tak žere kolem 20l/h, Savannah má spotřebu cca 14-15l. Asi po hodině letu přistáváme u hotýlku, Wavecrest Hotel, kde si dáváme svačinku.

Zde pak budeme spat na zpáteční cestě, dneska však ještě pokračujeme dale podél pobřeží hned k dalšímu ústí řeky a nad řekou do vnitrozemí. Žirafy, antilopy, zebry, to vše vidíme cestou do Ferndale farm  http://www.ferndale4x4.co.za/.

 

Přistání je troche náročnější, řeka, “letiště” leží v zálivu řeky a na druhém břehu je prudký svah a tak místa na finale moc není, musí se točit ostrá zatáčka, ale dráha je dostatečně dlouhá a Savannah je milý a hodný letadélko. Majitelé nás již čekají v dvou LandCruserech a vezou do chatičky, kterou pronajímají. Jejich předkové přišli na místo před 180 lety, provozují farmu na 6.000ha, mají 5.000 ovcí a 600 telat a 3 děti, které se jim rozutekly po světě. Jsou již vysoce důchodového věku (80 pán majitel a 72 paní domácí ) a tak si poprvé letos najali manažera na řízení farmy a 16ti zaměstnanců. Rozděláváme oheň, pálíme dříví na uhlíky a pak grilujeme telecí (moooc dobrý) a jehněčí (ještě lepší) a klobásky (domáci)

7.5. Cradock

odlet bez problému, heading směr Adelaide, zebry, antilopy eland, přestávka na kávu a protažení se. Před Adelaide hoří velký sklad na kraji města, prý ho zapálili zaměstnanci.

Pak už Cradock, kde na nás čeká David, což je Craigův kamarád a jeho paní Lisa má hotel Victoria Manor (www.tuishuise.co.za), kam míříme. Hotel kromě hlavní budovy má v ulici další přizemní budovy, depandance, kde bydlíme asi 70m od hlavní budovy. Skvělá obsluha, prostě servis na 5-ti hvězdičkové úrovni. Máme se přebalit na ještě menší zavazadlo, protože další den si Craig není úplně jistý, kde přesně přistaneme, tak odlehčujeme zavazadla.

Dnešné program je ještě doplněn o návštevu blízkého  Mountain Zebra parku, kam jedeme s Craigem.

 

8.5.Bethulie

Dobrodružství začíná, po bohaté snídani (Craig), silně fouká a odlétáme směrem na Tarkastad, pod námi zemědelské statky, co není zavlažovaná je velmi vyschlé, vidíme velké zelené kruhy, kde se točí zavlažovací zařízení.

Krátká zastávka a pokračujeme za silné turbulence  na Aliwal North, kde je sice prašné, ale dlouhé letiště s 3mi runways a my si vybíráme s headwindem, což nám krásně umožnuje dobrzdit před taxiway.

 

 

Přestávka na protažení, liduprázdno, okukuji hangar, kde je Cessna 172, ale nikde nikdo. Po startu letíme na Orange River, což je něco jako místní Vltava. Současně je hranicí mezi Freestate a EastCap.

Letíme podél Orange river, kroutíme zátočiny,

 vše tak 50-100m nad řekou až na kde řeka přechází na stojící vodu přehrady  Gariep dam. Přilehlé břehy jsou přírodní rezervaci  –  Gariep Dam Nature Reserve. Na dohled je již Bethuile, most přes řeku Orange a v dálce přehradní hráz.

Blížíme se k Bethulii, původní letište z 80-tých let je k nepoznání a neudržované, Craig má však domluveno s majitele golfového hřiště, ze můžeme použít golfovou fairway a tak na druhý pokus přistáváme na jamce č.8. Savannah je opravdu STOL, přistanu na ground roll cca 50m.  Už na nás čeká Anthony s celou suitou svého hotelu a dalšímu zvědavci, prostě událost roku, majitel golfového hřiště a současně hotelier (http://www.bethulie.net) a po krátké svačince jedu s Craigem hledat, kde koupíme kanystry, jeden, co má Anthony nestačí a tak po návštěve všech místních obchodů s řemeslnými potřebami nakonec vykoupíme v místním bistru kanystry na sirup (20l) a ty pak po vymytí naplníme benzínem a natankujeme. Den je krátký, nic jiného nestihneme, stmívá se již po 6.

 

 

 

Anthony, alias Book Man, provozuje kromě golfového hřiště  – hraje se v sobotu a  středu, hotel, ve kterém má vystavenou svoji sbírku knih – přes 120.000,- svazků je uspořádáno na chodbách a společenských místnostech.

Místní kraj, velmi suchý, se nazývá Karoo, v létě vedro, v zimě mrzne. Avšak podzemní voda tu je a tak vidíme po výstupu na pahorek nejen Bethulii, ale i větrníky s vodními čerpadly. Večer nám Anthony dává hádanky, jakou vyinylovou desku chceme pustit a tak nám hraje Ela Fitzgerald a další jazz, co si vybral táta.

Doplnit, že jsme tam měli noční hlidače

9.5. back to Cradock

Ranní bohatá a chytná snídaně, jsme jedinými hosty, přesto je nabízen švedský stůl, prostě Anthony se chce předvést a má tedy co. Hotel prostě skvělý, pokud někdo zabloudí do těchto končin, myslím, že bez návštěvy u Anthony to nebude komplexní.

Odlet je trochu náročnější, taxujeme až na na odpaliště a první startuje Craig. No, s tátou jsou asi trochu těžší a tak ne a ne se odlepit. Nakonec se dostal do vzduchu tak pozdě, že musle podletět elektrické vedení, což samozřejme jsem neviděl. Savannah je však poslušný stroj a dostávám se do vzduchu v polovině fairway a tak bezpečně minu všechny překážky.

 

Letíme přes Gariep Dam, až k přehradní hrázi, kde vidíme i malou marínu s plachetnicemi.

Přes krátkou zastavku u Petrusburgu, bývalé letistě je již dorostal vesnice, no spíše slum a přiběhne spousta místních okukovat, co tady děláme.

No nechtěl bych tady nechat letadlo přes noc.

Pak Colsberg, zase bývalé letiště na kraji města, vyprahlé, opuštěné. Vedlejší golfové hřiště má zelené jenom greeny, ale fantastická okolní krajina.

 

Poslední dnešní přistání míří k Cradock, naši runway obsadily krávy a prasata, ani nízký průlet je nijak nevyplašil a tak přistáváme daleko za tresholdem a bezpečně přes pasoucí se dobytek. Už nás čeká Lisa, doveze zpět do hotelu, a po krátkém odpočinku bás čeká večeře u Lisy a Davida. Spousta dobrého jídla, a pěkného vína v milé společnosti dalších Lisiiných přátel.

 

10.5. Tsitsikamma

Snídáme v hotelu, odjíždíme a ráno ještě I tankujeme letadla, včera Craig ještě provezl Davida a Lisu nad Cradockem. Po odletu stoupáme a hned jak opustíme zavlažovanou nížiny tak krajina je polopouštní vyschlá step.

Míříme na jih, k moři, přelétáme údolí, jakmile je dostatek vláhy, hned je vše zelené, vidíme volně bahnící se nosorožce, nedaleko farmy. A přes další hřeben, liduprázdný dálave a  v něm soukromé letiště farmy Good Luck, majitel provozuje kromě Cesny take Beechcraft 90.

 

Poté stoupáme, přelétáváme hřebem Groendal Nature Reserve a už vidíme moře. Doklesáváme, a přes intenzivně obhospodařovanou krajinu (jsme v bůrské části) vedle plantáží protey,  národní květiny JAR.

Simon nás odveze na nádherné pobřeží, do jeho domku, který pronajímá výletníkům. Domek je hned u pláže, jdeme se vykoupat do příboje. Krátký oběd v  Fynbos golf club, místním čelnem je take světový šampion Oosthuizen,  pak jedu s Craigem nakoupit. Jak jsou zde relativní vzdálenosti, jedeme cca  22km abychom zde v místním řeznictví nakoupili. Večer grilujeme a maso a zeleninu a posloucháme příboj, který nás pak nechá krásně usnout.

 

11.5. Wavecrest

A cesta se otáčí, podél pobřeží odlétáme kolem  Port Elizabeth a East London, první zastávka je Uitenage, Craig zde má domluveno, že přijede obsluha místní čerpací stanice, dotankujeme, Bobber 60l (80max) a Savannah 42l(60). Snad poprvé zde slyším na radiu provoz, v Port Elizabeth je velké letiště a tak pod TMA pokračujem podél pobřeží obletíme East London a přistáváme na již známém místě – Wavecrest Hotel.

 

 

12.5 Back to Howick

Odlet z Wavecrestu – poprvé se trochu zhorší počasí .

Ráno prší, nízká oblaka, ale to nevadí, letadlo není z cukru a tak odlétáme, pobřeží delfíní jsou na denním pořádku, a krásný zážitek – přistáváme na pláži.

 

 

Zprvu liduprázdná, ale najednou se sebehnou děti i dospělí ze všech stran, prostě paráda. Musí se přistát na „zpevněnou“ část pláže, tj ta, co je hned u vody, zvlhčená a tak písek drží. Pokud se trochu odbočí na sušší část, hned je to znát a malá kolečka se propadají.

Pak už jen krátké přistání na letišti in the midle of nowhere – čajová plantáž a už v dáli se blíží Howick a Eva’s field. Craig nás odveze do Pietermaritzburgu, kde zapůjčíme Nissan X-trail  a ještě nás nasměruje do místního obchodního centra, kde si pochutnáme na thajském jídle. Samozřejmě již bez Craiga, spěchá domů za rodinou. No a tím náš letecký výlet končí a po nákupu v Sparu už jedeme do Curry’s Post, kde v hotelu tentokráte bydlíme v hlavní budově a Viktor nám zatopí v krbu – už je znát, že je tu místní podzim. Ještě restaurace, s motivy rakouských Alp, a zpět za úplné tmy. Poslední problém – nejde ovladač, vyřešíme, že přelezeme branku.