Niseko – Japonsko

V únoru 2018  podnikám crazy výlet za světoznámým prašanovým sněhem do Japonska, kam se sjíždějí všichni vyhledavači prašanového freeridového dobrodružství.

 

Před výletem s Radimem a Vojtou jsem absovoval 2x 2-denní freeridovou  přípravu v Soeldenu s Honzou Novotným (https://www.mountainguide.agency) a Karlem Křížem (http://www.karelkriz.cz) , které mohu jenom doporučit a ti mě ukázali nový směr lyžování a co se vše dá dělat po opuštění sjezdovky a co to vše obnáší. Tedy jaká to může být zábava a k tomu potřebuje lavinové vybavení – transciever, sondu, lopatku a avalance batoh. Poté, co mě Karel ujistil, že Radimovi a Vojtovu budu stačit tak si na 2x kupuji letenku – Radim mi poslal jejich loňskou a přes to, že mi neseděly datumy s ubytováním, jsem na tuto malou chyby nepřišel a tak na první ránu mám špatnou letenku. Naštestí slečna v Student  Agency mi ji umí změnit, neb jsem na chybu přišel ten den, kdy jsem si ji koupil a tak nakonec mám správnou letenku   mohu letět vstříc novým dobrodružstvím.

pondělí-uterý
Let Praha-Brusel-Tokyo-Sapporo. V Tokyo mam problem s odbaveným zavazadlem a nestihnu přípoj do Sapporo. Jedu tedy busem z Narita na Hanedu, do Sappora přilétím až po odjezdu posledního busu a tak musím taxíkem. Taxi – sneží a tak jedem pomalu, přijíždím po 01:00. Taxik je z,inulého století – období walkman, nemluví anglicky a něco na mě mluví japonsky. Odbočujeme z hlavní silnice a potemělou ulici zastavíme a řidič mizí někam do přízemního baráku, chvile napětí a po 3 minutách se vrací a dává mi něco jako Mr.Brown kombinované s RedBulem. Pokračujeme a hustě sněží, za chvili sníh se nalepi na světla a jedeme krokem. Přesvědčím řidiče, aby zastavil a jdu mu otřít světla, rychlost se na chvíli zvětší ale přes husté sněžení po dalších 10 minutách opakujeme celou akci, a tak až do Niseko. Naštestí orientace je dobrá a a OAC Lodge leží hned u hlavní silnice a tak se dostávám do postele někdy v 01:30. Ještě laboruji s topidlem, zdá se mi, že mám přetopeno, ale uprostřed noci se ještě budím, neboť teplota klesla někam k 13’C a mě mrzne nos. 

středa – 21.2.
po snidani jedu busem k Hiltonu, kde kupuji pernamentku, která pak slouží i na autobusy, bohužel pak nasednu špatným směrem a místo na Hirafu jedu do Annpuri. V Hirafu pak potkám Vojtu a Radima, půjčuji lyže a BCA batoh. Vojta zapoměl lyžařské kalhoty a tak jetě provádí nákup nezbytného vybavení.  Jdeme lyžovat po jídle. po lyžování vyzvedáváme auto. Vojtovy kalhoty jsou sice skvělé, ale nepočítaji s evropskou velikostí a tak bez pomocného uchycení stále padají – další dny urputně sháníme  kšandy neboli šle.  Večeře  – hledáme restauraci s beefsteaky, KeySpring Lodge, jedeme silnicí a kolem nás jsou 3 metrové závěje. Večeře skvělá, super maso a víno. (http://keyspring-niseko.com)

čtvrtek
autem k Hiltonu, potkáváme Michaela. Jedme jednu lajnu dolů a pak úplně nahoru pizza boxem úplně nejvýše – prostě sedačka z dob walkmana. POčasí není úplně příznívé a klesá k -17’C a chill factor ukazuje na předpovědi kolem -29…

 Večeříme v grilovacím doupětí s místňákama  a pak jdem za Michaelm do BarunBa. Radim předvádí scénku s putovní sešívačkou a místní pěkná Jap to bere s úsměvem.  V Barumbe, kde je centrum expatu z lyžařských škol si dáváme bílý pití, které je skoro jako čistá C2H5OH, 

pátek
lyžování,   Michael nám naplánuje výstup na vrchol, přes velký vichr nic nevidíme a v dlouhé frontě stoupáme na vrchol. Nahoře nám Michela dává povzbuzovací prostředek v podobě originální plechovky Prazdroje (!!) a pak následuje jízda dolů. V první části  Michale vypadává z lyží a pokouší se přitáhnout vázání , neb lyže půjčil nějakému dobrákovi a ten mu je vrátil přestavené na 50kg dítě.  Následuje  sjezd přes pláne  a mezi stromy dojíždíme kolem vodopádu do Hanazono, pak jezdíme chvíli s Danielle Broke,neboť Michel musí do práce.  Večeříme  v Kutchanu – super sushi s Aničkou, kam i místní čekají frontu, až na ně dojde řada a místo u stolu.  (1 Chome-1-12 Minami 8 Jōhigashi, Kutchan-chō, Abuta-gun, Hokkaidō 044-0022, Japan) 

sobota
Radim a Vojta – výstup na sopku  Yotei (https://en.wikipedia.org/wiki/Mount_Yōte)i, já objíždím lanovky,odpoledne a večer pak  nákup v Kutchanu a pak grilování u Michaela a Aničky

neděle
zase lyžování , v polední pause v Hanazono vidíme, že sousedé si kupují BeerTower a přesto, že jich je asi 11 tak nedopíjí. Radim s somrovacím výrazem se zeptá, zda je volné a načepuje si pivo. Chlapíci však při odchodu jsou tak dobří a pochopí, že nedostatek hydratování se na nás viditelně projevuje a tak zbytek BeerToweru dávájí k nám na stůl. Při druhé zastávce v občerstvovně potkáváme v frontě děvčicu s pěknou čepicí  – Feminista. Radim neodolá a tak ukořistíme foto.  Večer s Michalem onsen a skvělé sushi v Kutchanu

pondělí
lyžování do 13, vrácení auta a pak busem do Sapporo, při odjezdu David pomáhá slečně odhazovat sníh – nudíme se před odjezdem.

 Hotel na letišti je skvělý, je přímo nad odlety. Zkusíme potkat Davida Hochmana, hledáme doporučenou sushi, ale v doporučení sushi je natřískáno  a tak kousek vedle v 6.patře obrovského nákupáku si dělame maso na grilu. Pak pokračujem nazrabůch městem, zakotvíme v  wine baru  kde se RAdim pokouší objednat smažák – reminiscence na GrandCru. ( https://tabelog.com/en/hokkaido/A0101/A010101/1034137/) Jap je neústupný a tak dosáváme výběr sýru a dvě skvělá vína. zpět na letiště jedeme taxíkem, oproti předpokladu, co nám říkal David, tak to stálo cca 11.000 Yen. Po jedný  do postele, Radim ještě se snaží vyloupit automat s jídlem, vůbec si nepamatuju, zda nakonec uspěl.

úterý
odlet, hotel je skvělý na přespání a  tak před snídaní se jdeme očekovat – mírné problémy s odesláním lahví s tlakovým plynem do ABS baťohů ale nakonec to Radim s Vojtou usmlouvají . Vracíme se na bohatou snídani a linkou na Naritu na přestup  letíme 787  Dusseldorf zpátky  do Prahy. 787 je komfortní a tak přesto, že cesta je 11h tak celkem ubývá a velmi slušné jidlo All Nippon Airlines nám zpříjemnuje cestu.

Co na závěr – no asi Aljaška, Indie nebo takové podobné destinace nás čekají.