2018 Tunisko zpět po 10ti letech

 

 

Tak začátek Nového roku  2018 je už za mnou, stejně jako krásný Omán. Stejně krásná, ne-li krásnější byla i letošní únorová Jihozápadní Čína. Kolínka mne už po těch čínských schodišťových výstupech a sestupech  přestaly bolet a tak mám v dubnu  na plánu s Adventurou trek na Filipínách. Pro malý zájem klientů však byl zájezd zrušen. Chvíli jsem koketoval, že pojedu Indii, ale asi to chce na trek po rýžových terasách více lidí.

Tak změna plánu a po deseti letech jedu znovu do Tuniska. Dlouho se mně tam kvůli Dášence nechtělo, ale …… Ale když měl Tobik „středu obsazenou“ kamarádama,  jsem se rozhodl že ve čtvrtek pojedu.

Jedu sám, tak za 2 hoďky jsem měl letenky, auto a hotely. Nabalení také trvalo jen chvilku.

V plánu mám hlavně  památky, teda vlastně jenom památky :

Město Tunis – museum Bardo, medina, Carthago, Sidi Bou Said, Souse, Kairouan a hlavně  El Jem a Dougga.

Cesta odpo do Vídně byla moc pěkná – Mušovská jezera, Mikulovský zámek nasvícený sluncem stejně jako Pálava.

Z Vídně do Tunisu je přímmý dvouhodinový let a tak ve čtvrtek večer jsem na místě. Jídlo v letadle bylo tuniské – super. Vhod přišla i  tubička harissy – pasty z čili a česneku.  V Duty free ještě kupuju protiprůjmového malého Jamese.

Hotel jsem si zamluvil u letiště, ať mohu v pátek brzy ráno vyrazit do Douggy. Auto mám půjčené od Avisu, tam na věk řidiče nehledí.

Do iPadu jsem se pokusil stáhnout mapu Tuniska, tak jsem zvědav jak to bude fungovat. V Ománu nás to celkem zachránilo, protože půjčená GPS navigace v autě nefungovala.

Ráno půjčuji auto, dostávám malého Renaulta  s GPS navigaci a vyrážím do vnitrozemí směr Tebersouk. Navigaci mně nastavili z Avisu, tak jedu. Asi po  hodině se mi to nezdá – nejedu po dálnici, ale pořád přes městečka a dědinky – je tam samá padesátka. Naštěsí mně iPad dává novou trasu a tak se nakolnec dostávám na dálnici. Prodloužil jsem si však cestu asi o hodinu.

Za 3 hodiny jsem na místě. Staré římské  město Dougga je hned vedle.

Temple de Junon CaelestisTempleTemple de Junon CaelestisTak

Dougga (UNESCO ) nebo berbersky Thugga leží na  65 hektarech a je to „nejlépe zachované“ římské městečko v severní Africe.

Archeo je 4,6 km SSW od města Téboursouk , na náhorní plošině s výhledem na okolní pláně v Oued Khalled.

Historie Dougy je nejlépe známá od doby římského dobytí, přestože během archeologických sbírek byly objeveny četné pre-římské památky včetně nekropole , mauzolea a chrámů. Zdá se, že město bylo založeno v 6. století před naším letopočtem.

Tak již prohlížím památky: Le Capitol, divadlo a chrámy Saturnu a Juna Caelestis I  Thermes de Dougga, které postavili Římané, aby se tu cítili jako doma.  Zvlášť se mi líbil  o samotě stojící 21 metrů vysoký numidský monument – tříposchoďové mausoleum berberského prince Atebana z3.st. př.n.l. Jsem zde skoro sám, tak si to užívám. Je to krása, co po těch Římanech zůstalo.

Po prohlídce jsem chtěl jet zpátky do hlavního města, ale rozhoduji se že pojedu vnitrozemím přímo do El Jemu. Je to dalších 222km a 3,5 hodiny cesty po okreskách.

Krajina byla zajímavá, hodně zemědělsky využívaná. Kde nebylo nic zaseto, tak se pásly různoberevné ovečky. V malých dědinkách se zastavil čas. Elekřina už tam je, ale chybí kanalisace a hlavně pitná voda. Tak ji někde dovážejí pro domácnosti místní pěšo, na vozících a kolečkách, na kole I motorkách. Pro dovoz jsou využíváni  i oslící. Barely, kanistry I petky jsou v permanenci. Paradoxně proto působily v některých místech na silnici osvětlovací lampy, každá napájená svým solárním panelem. Bylo jich vždy snad jen deset kusů na nevýznamných místech a potom zase vůbec nic – asi na to dostali také dotace.

V uličkách ve  stínu posedávají, pokuřujou  a pokecávájí chlapi všech věkových skupin. Ženy, všechny se zahalenými vlasy byly vidět jen na ranním trhu. Největší výběr byl zeleniny a  ovoce. Z masa na hácích visely jen polostažené ovečky.

Cestou se stavuji v Kairouanu, který je po Mekce, Medině a Jeruzalému čtvrtým nejposvátnějším místem sunitského islámu a byl založen v r.671 Ukbou Ibn Náftím -prorokovým současníkem. V 9.st.byla postavena Velká mešita – nejvýznamější svatyně Tuniska. Podařilo se mi dokonce uprostřed motliteb vniknout dovnitř. Nevím co zrovna imán kázal, ale podle intensity hlasu na své ovečky hodně naléhal a mluvil do duše.

Krásná je mešita Prorokova holiče Balawiho, kde jsou  stěny pokryty nádhernou fajánsí. Tak ti vůdcové všeho druhu své oblíbence oěkně protěžovali už tehdy.

Impozantní je I reservoár na vodu, který má 128 metrů v průměru a hloubku 5 metrů.

Kolem páté odpo konečně dojíždím do El Jemu. Celé okolní krajině dominuje obrovský  amfiteátr z 3.století, s obvodem cca přes 400 metrů a který je tak po Římu a Veroně třetí největší na světě. Nasvícený podvečerním sluncem je opravdu nádherný a je snad pěknější než římské Koloseum.

Měl jsem dnes bezlepkovou dietu – jedu na tři pomeranče a tak jsem se těšil na dobrou večeři – tuniskou podle průvodce. Nikde však nic nebyla, tak jsem skončil na ulici s čerstvě udělanou plackou s vajíčkem, nějakou majdou  a salátem. Ale chutnala mně a profylaksi dodal James.

Můj hotel se jmenuje Julius, snad vzpomínka na Caesara má impozantní třípodlažní dvoranu a z okna mám krásný výhled na amfiteátr. Hospoda však úplně prázdná a působila tak bezútěšně, tak jsem tam ani nešel.