Rok 2017 byl pro mne ve znamení poznání arabských zemí Blízkého východu.
Po egyptské Sinaji, Libanonu a Jordánsku jedu v prosinci s Dášou do Ománu. Chceme vidět stará historická města, hory a jejich wádí, trochu pouště a Muscat. Letíme s nízkonákladovkou Fly Dubai přes Dubaj do Muscatu – hlavního města Ománu.
I když Fly Dubai patři pod leteckou velmoc Emiráty, tak let pro byl nic moc. Sedadla nešla zklopit, zpoždění a hlavně nedávali k letence žádné občerstvení a za peníze jenom sendviče. Letíme přes noc a v poledne přistáváme v Muscatu. Jsme dobře naše baleni – oba kufry váží jen 22 kilo.
Na letišti si půjčujeme čtyřkolku a dostáváme velkou terenní Toyotu Land Cruiser V6, což se pozdějí v horách ukázalo jako dobrá volba.
Dostáváme i objednanou GPS , která však později když bylo nejvíc moc dobře nefungovala.
Jedeme ven z města kolem moře na sever kolem bílých rodinných domečků. Spíše jsou to vilk všech rozměrů. Míříme na první opevněný, částečně hliněný hrad Nakhal Fort. Je již pozdě odpoledne, tak po krátké prohlídce nastavujeme na GPS Wádí al Abyad, kde v Dunes by Al Nahda byl náš první nocleh v stanovém táboře u velké duny. Bloudíme a jezdíme již po tmě a navigace nás tak vodí kolem dokola.
Místňáci nám dávají dobrý směr, ale silnice vedoucí částečně v řečišti je ve výstavbě a zcela rozbitá. Nakonec pro nás na telefonické zavolání přijížději z našeho “hotelu”. Dostáváme obrovský stan o průměru 4m vybavený velkou dvoupostelí, zděnou koupelnou a WC. Tábornický luxus.
Ráno prohlídneme obrovskou dunu. Na její sjíždění na čtyřkolkách nejdeme a tak jedem dál. Cestou míjíme další hliněnou pevnost Rustaq Fort ze 13.století. Pevnost stojí v oáze, obklopená palmami a kombinací starých hliněných domů s moderními stavbami. Jedem do hor do jednoho z nejpěknějších údolí – Wádí Bani Awf do vesnice Bilad Sayt. Navigujeme podle GPS stažené mapy Ománu v iPadu a jde to super. Vesnička se zelenými políčky je nádherná.
Rozhodujeme se pohoří Akhdar neobjíždět, ale projet napříč po prašných kamenitých horských cestách. Byl to obrovský zážitek a díky našemu teréňáku i bezva jízda. I když to s náma pekně mávalo. Cestou krásné výhledy dolů do strmého kaňonu . V těto části cesty nic nejelo do protisměru a tak jsme dobře dojeli na vrchol do horskěho silničního sedla. Tady jako mávnutim čarovného proutku na nás vedle výhledů do rozlehlěho údolí čekala úplně nová asfaltka. To se nám to potom jelo dolů, brzdilo i natáčelo v zatáčkach:
Za chvíli parkujeme u našeho hotelu v starobylé Bahle. Máme do setmění ještě trochu času a tak se jedem podívat do „Al Ayns Beehive Tombs“ na “včelí úly” – pohřební hrobky z doby kamenné – z počátku 3.tisíciletí BCE. Hrobky jsou jednokomorové, kulaté se suchými zdmi. Jsou stavěny s pravidelně broušenými kameny . Prohlídku stíháme jen tak tak. Do Batu na další archeo naleziště základů věží a budov ze stejného období již nezbyl čas a tak se vracíme nocovat do Bahly.
Ráno prohlížíme největší ománskou historickou pevnost v Bahle, která byla původně za 12km dlouhými hliněnými hradbami.
Ománci své pevnosti hodně opravují a. znovu omítají, tak z té historie zbyl je design. V okolí si prohlížíme zbylé, staré, schátralé domy z vepřovic.
Míříme do zachovalé horské osady Misfat Al Abrieen. Je obydlená a skutečně hodně pěkná. Je postavené ve svahu dalšího wádí, který předchozí generace proměnily v malý ráj. Je zde plno palem a zavlažovaných políček. Zavlažovací kanály – faláje v Ománu mají tisíce kilometrů a rozvádí vodu s hor na políčka v údolí. Jsou stále udržovány v dobrém stavu a jsou zdrojem třetiny vody pro zemědělství. Dáváme kolem nich menší pochod a výhledy dolů do wádí a na protější stěny kaňonu jsou zase nádherné. Po falájích se dá docela dobře přímo i chodit.
Tento den projíždíme údolím Wádí Ghul a jedem cestou necestou po prašných kamenitých cestách 30 km serpentinami nahoru do hor až na náhorní plošinu hory Jabal Shams. Konec cesty vede k hotelovému resortu a tak má asfalt. Zastavujeme na vyhlídkách . Stezka po horní hraně kaňonu – Wádí An Nakhur má délku 3km a výhledy 1000m dolů na jeho dno jsou ohromující,
Je to “Grand Canyon” Ománu s inzerovaným umístěním druhého nejhlubšího kaňonu na světě, což ale určitě není pravda. To vůbec nevadí, je opravdu krásný.
Z „vesničky Al Khitaym“ (je to jen pár domků) dáváme pokus o krátký trek po oslí stezce ve stěně kaňonu, která vede k opuštěné vesnici As Sab, ale jdem jen opravdu kousek a vracíme se zpět.Výhledy do kaňonu jsou fantastické.
Na náhorní plošině spousta místňáků i několik běloušů piknikuje a potom i stanuje, což je v Ománu běžně povoleno mimo soukromé pozemky kdekoliv.
My “táboříme” v dalšim stanovém hotelu Sama Heigts Resort pár kilometrů od hrany kaňonu. “Stan” máme sice „trochu menší“ – jen 3m v průměru a 2,5m na výšku, ale komportně vybavený postelí, koupelnou i WC. Máme polopenzi, tak si užíváme dobrého jídla.
Ráno po dobré snídani jedem zpátky dolů. Odbočujem dovnitř kaňonu – do Wádí An Nakhur a plánujem průjezd po jeho dně až k opuštěné vesničce. Cesta však brzy končí . Byla stržena vodním přívalem v době dešťů.Tak jdeme pár hodin řečištěm wádí po svých. Vody je v tuto dobu poskrovnu, tak to celkem jde. Vesnička je skoro opuštěná, bydlí tu v hliněných chatrčích jen pár lidí. Výhledy nahoru na tisícimetrové stěny kaňonu jsou však ohromující. Cesta kaňonem stálo to za to.
Sjíždíme dále dolů do hliněného městečka Al Hamra. Několika poschoďové hliněné domy jsou však již ve velké části neobydlené a hodně chátrají.Dávají však pěkný obraz městského života v minulosti. Část domů je však opravena a obydlena.
Jedem dále do Nizwy – historického hlavního města Ománu. Prohlížíme pevnost s velkou obrannou věží ze 17.století. Uvnitř uprostřed nádvoří je k dispozici obrovský koberec pro odpočinek poutníků.
Z Nizwy míříme v nekonečných serpentinách zase nahoru do hor, kde máme 2 noci v super resortu Anantara Al Jabal Akhdar. Je to resort na „úrovni“ tak máme krásnou asfaltku. Jsou zde lidi na všechno. Tak nám parkují auto, odváží zavazadla do naší jednopatrové budovy, umístěné přímo na hraně dalšího kaňonu.Tak v takovém přepychu jsem ještě nikdy nebyl. Asi ta moje osmdesátka už nezná svou míru. Máme k dispozici krásný bazén, spa i další hotelové služby. No a obrovský pokoj s královským ložem, super koupelnou! A balkon s královským výhledem na okolní hory a nebeským uklidňujícím klidem!
Další den věnujeme prohlídce okolí, hlavně místního wádí se zavlažovacími kanály, políčky na svazích hor a bílých vesniček. Autem jedem i do dalšího Wádí Bani Habib se starou hliněnou vesničkou.
Večer máme opulentní silvestrovskou hostinu. Tak takové mořské plody jsem dosud nejedl. Výborně upravené a k tomu dokonce španělské červené víno . Ománská alko prohibice zde neplatí! Na doprovodném programu jsou břišní tance místních krasavic. Silvestr skutečně na úrovni ! Přesto do půlnoci nevydržíme, tak nevím jak to v tom dalším roce bude vypadat.
Ranní první leden si užíváme na balkoně s výhledy. Kolem poledne již míříme zpět dolů. Prohlížíme další krásnou vesničku Birkat Al Mazw a vracíme se do hlavního města Muscatu. Zdálky již nás vítá mešita sultána Quabose s 50 metrů vysokou zlatou kopulí. Dovnitř bohužel nesmíme, tak jedem na hotel. K večeru jedem do části Mutrah s palácem Al Alam. Při výjezdu v úzké serpentině z hotelové garáže bourám do stěny a poškozuji přední masku auta. Ještě že je dobře pojištěno. Tak asi další varování!
Jedem po populární promenádě podél pobřeží, na vodě je obrovská výletní loď, kolem osvětlené paláce, domy a brány. Muscat je moc pěkné město.
Poslední večeře v jachetním klubu u moře. Poslední noc. V poledne odlétáme a večer jsme doma.
Moc pěkný výlet.
Nejnovější komentáře