Sardinie

3.9.2016 – 17.9.2016

Miloš, Irena, Marcela, Olga, David, Martin, Hanka

3.9.2016 sobota
Před šestou vyrážime autem z Radotína (Miloš, Irena, Marcela) a v šest vyzvedáváme Olgu u stanice metra Stodůlky. Cesta ubíhá normálně až před Ga-Pa, kde je tradiční kolona za koncem dálnice. Skutečný problém ale nastává v Brennerském průsmyku, kde stará silnice úplně stojí a i když se vracíme na dálniční nájezd Innsbruck Sued, tak to není lepší. A když už konečně překonáme Brenner, je dálnice dál ucpaná až k Veroně. Vypadá to, že trajekt nemůžeme stihnout, protože navigace ukazuje příjezd do přístavu ve 21:15, ale loď odjíždí už v devět. Olga telefonuje a zjišťuje možnosti změny lístku, ale nevypadá to dobře, ráno není už místo pro auto, na další večer zase není kajuta, navíc v devět ráno nás na Sardinii čekají Janouškovi, kteří tam přiletí už dnes. Zdánlivě neřešitelnou situaci řeší Miloš rychlou jízdou s mnohonásobným porušením rychlostních limitů a pomáhá nám taky volnější dálnice, úplně nový úsek dálnice mezi Bolognou a Florencií a v neposlední řadě asi i pokročilá hodina, kdy už opadá tradiční dopravní špička na dálnicích kolem Florencie. Rychle ubývající benzín a plné močové měchýře ignorujeme. Do přístavu v Livornu přijíždíme asi ve 20:40, což je sice dávno po termínu pro chek-in, ale nejsme poslední J Nalodíme se, dáváme večeři a pivo (Pietra) a odpadáváme do postelí.

4.9.
Ráno už je vše podle plánu, v sedm jsme v Olbii, tedy vlastně v Golfo Aranci, doplníme benzín a v domluvenou hodinu se setkáváme s Martinem a Hankou v Azzani a pak už pokračujeme společně do Santa Maria Navarrese. Po cestě ale máme naplánovanou zastávku u vykopávek Serra Orrios a výlet na Tiscali, prehistorické sídlo v horách. Příjezd k výchozímu místu na Tiscali je dobrodružný, cesty nejsou moc dobré, ale aspoň hned víme, co nás v příštích dvou týdnech čeká. Výstup k Tiscali je docela náročný, stoupání příkré a teplota vysoká. Nakonec ještě bloudíme a několika různými cestami dorážíme k Tiscali. Na prohlídku vykopávek jde jen Irena s Olgou.
Po návratu k autům už bez komplikací dorážíme do S.M.Navarrese, nalézáme dům s Francovou maminkou, kde máme domluvené ubytováni RBNB na prvních šest dní.
Dnešek přinesl důležité poznání – výlety budou náročnější, než jsme čekali, pokud existují různě obtížné trasy, je lepší volit tu lehčí J

5.9.
Jdeme na pěší výlet ze S.M.N. podél pobřeží k Pedra Longa (skála v moři). Cesta vede ve svahu bez přístupu k moři, ale u Pedra Longa je skvělé koupání, v restauraci si dáváme oběd a zkoušíme místní pivo. Vracíme se stejnou cestou zpět.

6.9.
Jedeme na výlet k Riu Calaresu. Autem přes Arbatax a Lanusei k výchozímu místu. Cestou několikrát přejíždíme úzkorozchodnou železnici z Mandasu do Arbataxu (Trenino Verde), která je bohužel mimo provoz, ale zdá se, že ji spravují. Podle pokynů v průvodci se vybavujeme plavkami a sandály, protože výlet má být plný brodění a koupání a nemá se na něj chodit po vydatných deštích. Někteří si dokonce nevezmou ani pohorky (Martin je zapomněl). Nakonec se celá trasa dá projít suchou nohou, protože v řece není voda, jen místy takové větší louže L
Cestou zpět se zastavujeme u opuštěného nádraží Villagrande a v dalším zrušeném nádraží Arzana si dáváme kávu.
Večer přijíždí David.

7.9.
Výlet do největšího kaňonu na Sardinii – Gola di Gorropu. Ráno je zataženo a s tím jak se blížíme k výchozímu místu v horách, teplota klesá a skoro začíná pršet. Tentokrát „zapomíná“ pohorky Miloš J a celou cestu absolvuje v sandálech. Auta necháváme v sedle Genna Silana přímo na silnici SS125. Odtud sestup dolů do kaňonu. Tady se platí vstupné a kdo chce, dostane helmu, proti padajícím kamenům. Procházíme/prolézáme kaňonem až k červenému puntíku na skále, za kterým už je cesta doporučená jen s průvodcem. Očekávaný výstup zpět k autům vyvolá diskusi o změně plánu a pro auta se vrací Martin s Davidem, zatím co ostatní pokračují kolem řeky Flumineddu až k parkovišti kde je Martin s Davidem vyzvednou.

8.9.
Menší výlet k moři ke skalním věžím Cala Goloritze. Ze S.M.N. jedeme přes Baunei a náhorní plošinu Golgo ke kempu Su Porteddu. Odtud sestup k moři k malé bílé oblázkové pláži s nádherným koupáním s výhledem na skalní věže. O tento zážitek přichází Irena, která zůstala kvůli přetrvávajícím trávicím problémům v S.M.N.

9.9.
Martin s Hankou si dávají odpočinkový den v S.M.N. a okolí.
Miloš, Irena a Marcela jedou na jih na menší výlet jižně od Bari Sardo zakončený koupáním na písečných plážích.
A David s Olgou jedou na výlet (k andělovi na kopci, jméno nevím) a protože je výstup snazší než čekali, stihnou ještě hrobku obrů – Tomba dei Giganti S’Ena e Thomes, kterou jsme hned první den na Sardinii minuli a Olze to nedalo spát J

10.9.
Ráno se balíme, jdeme na kávu k Francově mamince (Franco je jako paní Colombová – za celý pobyt jsme ho neviděli), loučíme se s ní a také se loučíme s Martinem a Hankou, kteří jedou zpět do Olbie a odlétají domů.
My ostatní pokračujeme na jih do Cagliari. Napřed nacházíme ubytování zajištěné přes booking.com a pak jedeme do centra prohlédnout si město. Cagliari je už moc velké, stíháme jen rychle projít Il Castello a kolem římského amfiteátru se vracíme k autu zaparkovanému u nádraží a zpět do apartmánu. Cestou ještě nakupujeme a David s Olgou se ještě vrací do rybího fastfoodu na večeři.

11.9.
Odjíždíme z Cagliari do Ingurtosu, kde máme zamluvené další RBNB, tentokrát u Damiana. Cestou děláme zastávku v kouzelném starém městě Iglesias, které založili Španělé a také v hornickém městě Fluminimaggiore, které je zajímavé (depresivními) malbami na fasádách domů.
Dům s ubytováním v Ingurtosu dlouho hledáme, vesnice je málo obydlená, některé domy jsou sice spravené, ale nikdo tam není, některé jsou zpustlé. Nakonec se potkáváme s Damianem a jeho maminkou a ubytováváme se v domě, kde nám před půl hodinou řekli, že Damiana neznají. V bytě jsme sami, dostáváme melouny a domácí vejce a Damian s maminkou odjíždějí, byt v Ingurtosu mají spíš jako chalupu.
Před západem slunce se ještě jedeme koupat na odlehlou pláž k dunám, cesta je dlouhá a prašná, zpět se vracíme za tmy.

12.9.
Výlet k vodopádu Cascata di Piscina Irgas údolím řeky Riu D’Oridda. Cesta autem je zase náročnější, končí před místem zvaným Cantina Ferraris. Auta necháváme pod blahovičníky a kolem rozpadlého můstku vyrážíme korytem řeky, ve které zase skoro není voda. Z lesa se ozývají nějaké zvuky, asi příšera. Vodopád, tedy spíš místo, kde by měl být, identifikujeme jen podle černého zabarvení skály. Zpět se vracíme přes hřeben a údolí řeky Riu Cannisoni.

13.9.
Jedeme k Tempio di Antas, prohlížíme si vykopávky z římského období a pěšky pokračujeme k jeskyni Grotta su Mannau, kde jsme nechali jedno auto. Zatím, co se Miloš s Davidem vrací pro to první, Olga stihne prohlídku jeskyně.
Cestou zpět do Fluminimaggiore se stavujeme v hornickém muzeu, kde je ale zrovna siesta. Pokračujeme tedy do Fluminimaggiore, kde si dáváme oběd. Po jídle si prohlížíme ještě jednou město a David s Olgou se vrací do muzea, kde pauza trvá i nadále a tak David telefonuje, aby se domohl prohlídky. Miloš, Irena a Marcela pokračují na pláž Spiaggia di Scivu, nejjižnější z odlehlých pláží na Costa Verde. David s Olgou po prohlídce muzea přijíždějí na pláž také. Zpět do Ingurtosu se vracíme až za tmy, musíme zpět na hlavní silnici, protože zkratka, kterou vidíme na mapě, vede přes vězení a je neprůjezdná a další zkratky, které vymýšlí GPSka mají zase povrch nekompatibilní s možnostmi našich aut.

14.9.
Výlet na Porto Flavia. Přes Buggeru, kde necháváme jedno auto, přijíždíme do Porto di Masua a jdeme na prohlídku tunelu, který tu byla vybudován pro přepravu rudy do Porto Flavia, kam mohly přijíždět i velké lodě. Před vybudováním tunelu se ruda vozila malými loděmi na ostrov Sv. Petra, kde se překládala na velké. Pak popojíždíme zpět k malé pláži u Torre Sabauda, kde necháváme auto, a do Buggeru se vracíme pěšky i když ne kolem pobřeží, protože nás od původního plánu odradily časové údaje na ukazatelích. Vracíme se pro auto a kousek za Buggeru ještě zastavujeme na koupání. Jsme na pláži skoro sami, protože se zvedá vítr a jsou vlny a to také většinu zláká ke koupání bez plavek.
Nakonec ještě spěcháme zpět do Ingurtosu, abychom stihli ještě tamní muzeum, které ale není nic moc, a už bez Olgy si jedeme prohlédnout rozpadlé průmyslové stavby, které lemují cestu k moři a které sloužily ke zpracování vytěžených rud.

15.9. čtvrtek
Loučíme se s Damianovými rodiči, kteří si přijeli převzít byt, a také se dělíme. David s Olgou si chtějí prohlédnout ještě hornické muzeum v Montevecchiu a pak David odváží Olgu na letiště do Cagliari a sám pokračuje do Olbie odkud odlétá v pátek domů.
Miloš s Irenou a Marcelou pokračují na sever do Olbie. Cestou ještě navštěvujeme největší komplex prehistorických památek Nuraghe su Nuraxi zapsaný na seznamu historického dědictví UNESCO. Do Olbie přijíždíme za vydatného deště, stíháme jen rychlou večeři a honem do Golfo Aranci na loď.

16.9.
Itálie nás vítá vydatným deštěm, který neustává, a tak rušíme plánovanou prohlídku Bologně. Po cestě na sever se přece jen počasí troch umoudří, a tak děláme zastávku v Mantově, což se ukázalo, jako docela dobrý nápad, protože je to krásné historické město zapsané také na seznamu UNESCO.
Za tmy pak už dojíždíme do zamluveného hotelu v Jižním Tyrolsku (Folgaria), kde naposledy na cestě domů přespíme.

17.9.
V podstatě za trvalého deště jedeme přes Trento, Bolzano, Brenner, Innsbruck, Mnichov, Regensburg a Plzeň  domů. Kromě deště je zápletka ještě pomalu jedoucí kolona za Innsbruckem směrem na Ga-Pa, což nakonec řešíme nákupem dálniční známky a cestou po dálnici přes Rosenheim.

Zapsal: Miloš