Neděle

Souhrou okolností jsem jeli zase do Švýcarska, protože jsme vezli Báru do školy v Zuozu.

Zdroj Livigno

Odjezd byl naplánován na 6 ráno, asi jenom s půlhodinovým zpožděním jsme nakonec úplně v pohodičce odjeli. Standardní cesta na Barrandov, Plzeň, Rozvadov , Mnichov, kde už začíná provoz houstnout. Projíždíme Mnichovem, na GaPa, kam dojíždíme asi po 10. Tradiční svačinka u Subway a pak dále Partenkirchen , Fenrpass a po dálnici (bohužel jsem byl nucen zakoupit rakouskou dálniční známku, když jsme jeli pres cele Rakousko do Chorvatska) do Landecku a tunelem do údolí Innu. Zastávka na oběd v Zernezu, trochu komplikace s jazykovou připraveností našich němčinářů. ale nakonec objednáno, snědeno a spokojenost. Věci odvezeny na pokoj male stěhovaní postelí a stolečku, Báru necháváme v Zuozu, jedeme se ubytovat do St Moritze, a náš pěkný hostel (info@central-hostel.ch) nás už vítá…… žádné teplo.

Slavnostní večeře v Zuozu, s ředitelem, učiteli, novými žáky (asi 71) a jejich rodinnými příslušníky, sedíme u stolu s dvěma anglickými učiteli a jednou místní. Bavíme se anglicky a Bára je jasně nejlepší, trochu si připadám(e) jako takový ten rodič co vysílá své nej dítě, aby pak měl klidné stáří :-). Po zakončení náhodou identifikujeme české babičky a nakonec se ukazuje, ze Bára tam bude mít českou kamarádku Hanku, přijela sice z Moskvy, ale to nevadí…mluví česky 🙂

PondělíO si velmi chtěla zkusit kolečkové brusle a tak je poprvé nazouvá a jedeme kolem Leja St Murezzan (tak se to jmenuje v tom jejich italské nářečí) a cesta jedním směrem v pohodě.. Bohužel zpět je to na jednom můstku trochu z kopce a místo toho, aby se držela zábradlí, se jí brusle rozjíždějí a v zatáčce ošklivě padá (asfalt je dooost tvrdý)… pusa plna krve, odřená brada a nos…nevypadá to dobře..

Nakonec se ukazuje jenom prokously ret a odřeniny, včetně velké modřiny na boku a bolavá záda….

nakonec ještě jedno kolo, nakládáme věci do auta a jedeme směrem Bernina a Livigno.Trochu váháme s ubytováním ,první pokus byl špatný, chtěli nám vnutit nějaké studio s gaučíkem – tak to opouštíme a hledáme další. Nakonec bydlíme v krásném apartmánu – dřevěný, velký, prostorný, dvoupatrový, kousek nad centrální silnicí a kousek od info centra (lanovka na Carousello).. A tak odpoledne ještě jeden výlet – autem na Passo d Eira, montujeme kola a jedem po 126 směrem k Trepalle. a tam, zase trochu do svahu, žádný asfalt jako minule. Na asfalt se napojujeme až na vstupu do údolí Valle di Vallacia. Kousek stoupání po asfaltu, známá benzínová stanice, a už po Pedalleda pokračujeme směrem k Tee Pila (pro znalce je to ten kravín s pramenem, kde se stezička otáčí stále po vrstevnici na východ. Tady Pedalledu opouštíme a chvíli se po asfaltu (500-600m) se napojíme na 133 a po již známém single trailu se pěkně z kopce mrskáme k potoku. Známou širokou cestou až k dřevěnému můstku, tady změna oproti mapě, přes můstek a nastoupáme výškové metry, potok s brody za chvíli mizí hluboko pod námi a krásným lesním singlíkem jedeme až k jezeru. A domu, celkem unaveni po dlouhém dni (jak kdo – já ještě musím stopem pro auto – O).

Úterý

Počasí nevypadá , těžké dešťové mraky nevěstí nic dobrého. Nakládáme kola do auta a jedeme na Bernina pass. Začíná velmi pršet, a to tak, že průtrž mračen a celkem silný vítr. Jsme tam jediní, kdo se pohybuje venku a O prudí, že je ošklivo. Na Lago Bianco (2234mnm) je normální příboj . Naštěstí vítr nám fouká do zad a trochu ujíždíme bouřrce . Za Alp Grum déšť ustává a tak je nálada hned lepší, přesto jsem mokrý jako myš a teplo vypadá jinak 🙂

Známými cestami sjíždíme do Cavaglia, kde na chvíli svítí sluníčko a tak se suším, což Olga fotí :-). Pokračující trial O vede a běží dolů, já si ho již vychutnávám, pamatuji si místa , kde jsme již jeli – proste paráda 🙂

Na konci cesty dnes hadice na umytí kola bohužel chybí, ale dojíždíme do Poschiava, máme chvíli času, tak oběd a vidíme, jak se každým okamžikem bouřka blíží, vítr odnáší ubrusy a zase prší….

Středa

Pokus o výlet.. ráno zase mraky, vyjíždíme v dešti a než dojedeme na lanovku Carosello, jsem úplně úplně úplně promočený. A špatná nálada, bručím jako pes ….

Jedeme zpátky, převléci se do suchého, a pěší výlet do města, kupuji si bundu Gore a tak asi bude nepromok (takže musel předtím fakt promoknout skrz naskrz – O). Odpo se počasí troch umoudří a tak druhý pokus… poprvé s kolem lanovkou, normálně ho natlačí dovnitř , žádné háky, nic.. Nahoře na 2797 je pěkná zima, a fouká… trocha orientace , mraky pod námi, a sjíždíme do nich..klasicky single vedený mírně dolů, do údolí Vale di Federia…Pokračujeme údolím stále dolů, cesta se napojuje na asfalt, ale dole u potoka vidím šotolinovou cestu a tak tam sjíždíme a pokračujeme pěknou širokou cestou k Livignu. Před pohledem na jezero uhýbáme doprava a po troše bloudění stoupáme na La Pedalleda a po svahu a už zase zpátky nalezené značce (mapa Kompass je opravdu nepřesná) až nad náš apartmán. Tady se mi nezdá, že již tak brzy dolů, ale Olga má pravdu a já se po krátké zajížďce zase vracím a sjíždím po asfatce přímo před náš apartmán. Kotouče žhnou, ale to byl dnes poslední výlet a tak sklízíme kola do garáže.

Čtvrtek

Zima. Ranním autobusem (jsme jediní zákazníci) jedeme na Bernina Diavolezza (2093) a pak údolím Val da Fain pomalu stoupáme. Napřed cestou k farmě Alp Bernina 2117, přes elektrické ohradníky, po pravém úbočí potoka, ale přes mé obavy nás na konci nečeká brod, ale mostík 🙂 Za námi se ukazuje Diavolezza (2973, její ledovce a i trochu slunce. Široká cesta pokračuje do Alp la Stretta, farmička vysoko v horách, kde opravdu bydli lidé (2427) spolu s dobytkem. Zde široká cesta končí a dále po mělkém údolí s širokým potokem se spoustou vody až k La Stretta, kde je i bývalý asi vojenský dům, dnes zavřený, který střežil hranice.Náš původní plán dojet na kole na Paso Forcola di Livigno po chvíli stoupání padá. Dostáváme se do terénu, kde s kolem máme problémy ho vést a před námi jsou i suťová pole a tak obracíme a vracíme se dolu k La Stretta a pak klouzáme dolů po hlíně. I velký Hans Rey tady měl problémy, ale my to raději vedeme a teprve, když se cestička po mnoha serpentinách a 180st zatáčkách mírní, nasedáme na kolo a sjíždíme k asfaltce. Mineme cestu a jedeme až na původní kamenitou a tou pokračujeme do Livigna. Na kraji se vydáváme zase lesní cestičkou, ale pro vyčerpanost některých účastníků zpátky na asfalt a honem domů. Začíná pršet a stíháme to jen tak tak…

Pátek – poslední den

Motolino, 9h asi úplně první, dole se valí mlha a přes mlhu nás lanovka vynáší do mraků. Nahoře trochu ztráta orientace, nemůžeme najít tu správnou a lehkou variantu na sjezd – trochu šotoliny (v návodě říkají = jen 15min pedalling ) a už sjíždíme dolu. Krásný single, cesta se děli a my pokračujeme a dojíždíme ke spodní stanici lanovky. Cestou míjíme malou odbočku mířící do lesa a my dojíždíme na sjezdovku a pak na asfaltku. Po ní část výpravy sjíždí dolů a já zase mizím do lesa na single, který je nejobtížnější, co jsem kdy jel. Dojíždím k lanovce, myjeme jedno kolo a já jedu ještě jednou nahoru. Tentokráte známá cesta, v lese odbočuji a pro mě technicky na hraně sjíždím dolu. Místy vedu, neboť nejsem schopen projet zatáčky 180 a podobně… Dole toho mám plné zuby, po omytí kola se stavím ještě v obchodě a zakoupím rukavice a boty. Dojíždím domu, montujeme kola a uklízíme konečně za slunečného počasí – pro nás s křížkem po funuse, užijeme si ho jen v zahrádce na obědě.

Ještě předtím nákup oblastních vín v obchodě, který vlastní majitel našeho apartmánu, ale fakt už jedeme, pres Forcola , Bernina, Samenda do Zuozu. Chvíli čekáme na Báru, vyrazíme, ale návrat pro pas a tak konečně kolem 17 odjíždíme domů. Tentokráte s dálniční nálepkou v Rakousku přes Insbruck, Kufstein, Mnichov a po půlnoci doma. Svatba je za několik hodina tak mizíme do postele……